Spojené státy americké začaly o dodávkách plynu do Evropy vyjednávat s Katarem. Kromě toho se Bílý dům nechal slyšet, že Nord Stream 2, který čeká na spuštění, nebude, pokud Rusko vojensky zasáhne na Ukrajině. Ztratila už Evropa vyjednávací schopnost sama za sebe? Nebo je v pořádku, že za evropské státy mluví americká mocnost?

Ptáte se mě na zapeklitosti současné zahraniční politiky, o kterých nemohu vědět víc, než běžný čtenář novin. Což je v současném chaosu strašně málo. Takže s vědomím, že se spíš dělím o dojmy, než abych sděloval zaručené pravdy, začnu asi tím, že pokud Rusko vojensky zasáhne na Ukrajině, bude už celý Nord Stream 2 všem úplně ukradený, protože potenciální producenti i odběratelé budou mít úplně jiné starosti. Nemyslím si ale, že Rusko takzvaně zasáhne na Ukrajině. Okupací dalšího kusu Ukrajiny, ne-li celé Ukrajiny, by jenom zabředlo do potřeby tu zemi spravovat a umravňovat, což zjevně nedokáže vůbec nikdo.

A už vůbec nic by nezískalo válkou se Západem, i kdyby se ji podařilo lokalizovat kamsi na černomořské pobřeží, což by se nejspíš nepodařilo. Uvědomme si, že Rusko momentálně, na rozdíl od západu, neprožívá ekonomickou, společenskou a mravní krizi. Potíží tam mají bezpočet, například v odezvě na probíhající pandemii si s námi mohou podat ruce, ale zdá se, že nepodlehli západnímu blouznění o skoncování s průmyslem, očistné inflaci a klekání před různá nadřazená etnika. No a historie nás učí, že války vyvolávají ty státy či civilizace, které se ocitnou v existenční krizi a chtějí malou špinavou válkou odlákat pozornost obyvatel od domácích problémů – nikoli civilizace a státy, které z existenčních problémů pracně vybředly.

Ale ptala jste se na plyn z Kataru, přeprodávaný obchodníky ze Spojených států. Je samozřejmě šílenství dostávat se do závislosti na Kataru, který byl a možná stále je jedním z nejaktivnějších sponzorů islámské expanze do západních zemí a v době syrské války se – spolu s Tureckem – choval ještě zhůvěřileji než Saúdská Arábie. Ta komedie nádherně odhaluje, jak vážně to různí naši spojenci míní s druhou globalistickou agendou – New Green Dealem, klimatem, ochranou životního prostředí. Obecně platí, že k prostředí nejšetrnější technologie je ta, která vůbec nebyla vyrobena. Naopak nejškodlivější je ta, která byla vyrobena, sežrala spoustu materiálu a energie - přičemž vznikla spousta CO₂ a jiných fujtajblů - a nikdy nebyla v provozu. Je to utopená energie, utopené suroviny, z pohledu životního prostředí čistá ztráta.

Václav Havel ve slavném newyorském proslovu zmínil, že demokracie, které spolu obchodují, spolu neválčí. Rusko s Evropou jednoznačně obchodovat chce, díky nataženým trubkám je nákup ruského plynu nejracionálnější volbou. Tím neberu ani nárok Kataru obchodovat, ale podívejte se na mapu: z Kataru třeba do Indie je to kousek, z Kataru kamsi do Nizozemí je to pořádný kus. Naše klimaticky uvědomělé „jelity“ ale budou vozit plyn v tankerech z Kataru do Evropy – no a Rus postaví plynovod do té Indie. Laik žasne, odborník se diví.