Na jakou stranu se stavíte ve vyhraněné diskusi o oteplování planety?

V této třicet let staré diskusi jde o názor, že Země se nebezpečně otepluje kvůli oxidu uhličitému z fosilních paliv, a proto musí obyvatelstvo demokratických zemí od základu a co nejrychleji změnit svůj život a tak dát příklad i lidem v ostatních zemích. Argumenty pro antropogenní oteplování se během let měnily a zahrnovaly například bezprecedentní růst hladiny oceánů, potápějící se Maledivy, mizení ledních medvědů, růst počtu hurikánů, šíření pouští, hrozba zvýšené nemocnosti, hrozba zvýšení teploty o 6 °C a konsensus 97 procent všech vědců ohledně těchto argumentů.

Od počátku této diskuse jsem si všímal toho, že argumenty zastánců hypotézy antropogenního oteplování nejsou přesné. Například, každý si může zjistit, že hladina oceánů roste ročně jen o 3 milimetry, což je růst pomalejší než za minulých 14 tisíc let, kdy se oceán zvedal v průměru o 9 milimetrů ročně; plocha Malediv se v posledních letech celkově zvýšila; počet ledních medvědů vzrostl za posledních 50 let třikrát; počet hurikánů se za posledních 150 let nezměnil; družicové snímky ukazují, že zeleň se na povrchu Země v posledních letech zvětšuje; je známo, že pouště se šíří při poklesech teploty, a ne při jejich růstu; je známo, že lidská nemocnost klesá s rostoucí teplotou; ani nejhorší scénáře OSN již nemluví o růstu 6 °C. A konsensus 97 procent je mýtus pocházející z chybné publikace z roku 2004, jejíž závěry byly vyvráceny, nemluvě o tisících špičkových vědcích, kteří se veřejně proti argumentům klimatických aktivistů vyjádřili.

Co vás vedlo k tomu, že jste ke zmíněným argumentům, kterými je veřejnost dlouhodobě živena, přistupoval s nedůvěrou?

Já sám jsem vystudoval fyzikální chemii, a proto k mé skepsi od počátku přispíval fakt, že v kampani proti rostoucí teplotě se angažují politikové a herci, zatímco špičkoví vědci jako například matematik Freeman Dyson, klimatolog Richard Lindzen či astronom Nir Shaviv se vyjádřili proti této kampani. Poslední z nich ukázal, že pozorované změny teploty korelují se změnami kosmického záření více než s koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře.

V této diskusi jde dnes vlastně více o monolog než o diskusi. Jde o monolog západních elit, v jejichž čele stojí média, umělci a oportunističtí politikové. Tento monolog se mění v nové náboženství, jehož církví je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Tato nová církev vydává encykliky ve formě pravidelných Hlášení (Assessment Report), v nichž se nenápadně mění předešlé chybné úvahy a vytyčují se nové cíle v boji proti „oteplování“, které se během let dokonce nenápadně proměnilo ve „změnu klimatu“, čímž si bojovníci proti oteplování chtějí zajistit vedoucí pozice i pro případ eventuálního snížení teploty.

Názory odporující platným směrnicím jsou brány jako kacířství. Vědci se bojí mluvit, aby nebyli ostrakizováni a nepřišli o místo. Nelze si nevzpomenout na potíže, které před více než 400 lety měli Giordano Bruno a Galileo Galilei, když se vyjadřovali proti tehdejšímu konsensu.

Je něco špatného na snahách o omezení uhlíku, které by mohlo vést k čisté atmosféře, i kdyby teorie oteplování nebyla správná?

To je klíčová otázka. Hypotéza antropogenního oteplovaní říká, že lidmi uvolněný oxid uhličitý, a v menší míře metan, způsobily růst teploty asi o 1 °C od začátku moderní průmyslové éry začínající kolem roku 1880 a že bez navržených opatření do konce 21. století vzroste o další 2 až 3 °C. Hypotéza je všeobecně vydávána za hotová fakta, ale dokázáno z ní není nic. Jako argument pro důležitost oxidu uhličitého pro růst teploty na Zemi byla svého času vydávána korelace mezi teplotou a koncentrací oxidu uhličitého během ledových dob, ale ukázalo se, že změny teploty nastávaly několik set let před změnami oxidu, takže změna teploty byla příčinou, a ne následkem. S rostoucí teplotou se totiž uvolňuje oxid uhličitý z oceánů. Kdyby rostoucí oxid uhličitý byl příčinou růstu teploty od roku 1880, pak by se obtížně vysvětlilo, proč teplota v letech 1940 až 1980 přestala růst. Ohledně předpovědí IPCC, získaných z komplexních modelů, nejsou vědci zajedno.