Co chcete prioritně změnit v Olomouckém kraji?

Program v tuto chvíli připravujeme. Měl by být hotový do konce května. Obecně bychom chtěli změnit některé věci v dopravě, jak v budování dopravní infrastruktury, tak v železniční dopravě, aby se například nerušily regionální spoje. Chceme také dát větší smysluplnost vznikající síti cyklostezek a dobře nastavit jejich páteřní síť mezi Olomoucí, Přerovem a Prostějovem, aby lidé mohli jezdit do práce na kole. Dalším důležitým tématem jsou pro nás sociální služby. Dnešní stav, kdy sociální oblast není koncepčně financována, je nevyhovující. Proto bychom chtěli, aby kraj nastavil víceletý systém grantového financování sociálních služeb, aby charita nebo neziskovka věděla, že projekt, který vysoutěžila, může třeba dva tři roky provozovat a bude mít na něj dostatečné množství finančních prostředků. Chceme se zabývat také otázkou nezaměstnanosti. Olomoucký kraj je, co se týče nezaměstnanosti, třetí nejvíce postižený region, z toho okres Jeseník je na druhém místě. Chtěli bychom, aby kraj dokázal motivovat živnostníky a pomáhat jim.

Co vám nejvíc vadí na současném způsobu vedení kraje?

Není ideální stav to, že kraji vládne široká koalice napříč politickým spektrem. Byť je KDU-ČSL součástí této koalice, jsem přesvědčen, že by kraji lépe slušelo, kdyby vládl vítěz voleb, tedy ČSSD, buď s ODS, nebo s KDU. Pak je trošičku problém obecně současná politická reprezentace Olomouckého kraje vnímaná jako koalice starých dinosaurů, ať už reprezentovaná panem hejtmanem Tesaříkem, námětkem Kostíkem či z naší strany náměstkem Horákem. Kraj by měl také lépe nastavit veřejnou transparentní správu, aby občan věděl, kolik stála například oprava cesty.

Kde jsou podle vás kořeny momentálního stavu české společnosti?

Asi bych se vrátil až k bitvě na Bílé Hoře. Obecně mi vadí takové to „švejkovatění“, které je v naší společnosti docela zakořeněné. Chybí tu větší míra osobní zodpovědnosti. Lidé mají neustále pocit, že někdo za ně musí vyřešit jejich problémy. A kdyby se každý choval v rámci svých kompetencí, ať už ve společnosti, v zaměstnání nebo v rodině opravdu zodpovědně, tak by ten dnešní stav nebyl takový, jaký je.

KDU-ČSL se profiluje jako nová strana. V čem jsou dnešní lidovci lepší nebo jiní, než jak na ně byli lidé dosud zvyklí?

Především je prakticky z devadesáti procent vyměněno vrcholné vedení strany. Jsou tu lidé, kteří nejsou zatíženi jakoukoliv politickou minulostí. Kromě předsedy Pavla Bělobrádka děláme práci pro stranu zdarma ve svém volném čase. Nejsme v situaci, kdybychom si mohli dovolit živit a platit své místopředsedy. Jsme lidé, kteří byli zvoleni na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou prakticky hned po výsledku v parlamentních volbách v roce 2010. Myslím si, že všichni, kteří dnes ve vedení jsme, tak si plně uvědomujeme, že 4,3 procenta, která jsme dostali v roce 2010, není výsledek, za který by mohl vznik TOP 09 nebo nástup Věci veřejných. Je to výsledek, kterého jsme dosáhli svojí „poctivou“ prací, kdy jsme byli vnitřně rozhádaní. Byla tu kauza Jiřího Čunka, Cyrila Svobody apod. Když se mě pak lidé tady na Olomoucku ptali, co jsme pro ně za ty tři čtyři roky ve vládě Mirka Topolánka udělali, měl jsem velký problém jim vysvětlit něco smysluplného. A to podotýkám, že program z roku 2006 byl hodnocen jako jeden z nejlepších. KDU-ČSL zkrátka ztratila důvěru voličů, protože většina tehdejších ministrů a část poslanců něco jiného slíbila, něco jiného říkala a něco jiného pak dělala.

Co chcete udělat proto, abyste získali důvěru voličů zpět?

Získat zpět důvěru není otázka jednoho dvou let. Je to běh na dlouhou trať. První krok byla personální výměna. Teď je samozřejmě na nás, abychom důvěru lidí získali zpět. Samozřejmě v této situaci, kdy nejsme ve vládě a nemáme poslance, je to velmi těžké. Snažíme se ale aktivně pracovat a získávat pro naši politiku další příznivce a členy KDU-ČSL.

Jak by měl podle vašich představ fungovat náš stát?

Stát by měl především sloužit občanům a měl by maximálně efektivně poskytovat kvalitní služby pro občany. Stát by měl umět dobře hospodařit, což dnes nevidíme. Když pozoruji třeba státní správu, tak je tam spousta úředníků, kteří fungují velice dobře, kteří se lidem snaží pomoci. Bohužel je ale také řada těch, kteří občany doslova šikanují.

Kde podle vás dochází k největšímu rozhazování veřejných prostředků?

Řekl bych, že jde o oblast veřejných zakázek a výběrových řízení od ministerské úrovně až po úroveň obecní. Na jedné straně jsou zde poměrně tvrdě nastavena kritéria, jak se veřejné zakázky mají vypisovat, a na druhé straně je zde poměrně velká oblast, kudy se to dá obejít. To by bylo potřeba změnit legislativně. Například loni Ředitelství silnic a dálnic řešilo výměnu svodidel na dálnici mezi Vyškovem a Olomoucí. To byla zakázka zhruba za tři čtvrtě miliardy korun, která proběhla bez výběrového řízení. A vysvětlení, že to bylo kvůli časově tísni, je pro mě nepřijatelné. To se nedá akceptovat. Zvlášť, když tu vedle toho máme úřady, které musí vypisovat výběrové řízení na dodavatele toaletních papírů.

V Česku klesá počet narozených dětí. Co je toho příčinou a jak tuto situaci řešit?

Těch příčin je víc. Od celospolečenského vnímání rodiny a otcovství a mateřství jako takového až po ekonomické a další příčiny. Problémem je to, že od roku 1990 nám porodnost dramaticky poklesla. Chybí tu proto jeden milion narozených dětí, které jsou budoucí daňoví poplatníci, kteří tu budou chybět. A projeví se to také v důchodovém systému a dalších oblastech. Dostali jsme se do situace, kdy mít rodinu, manželku/manžela je out. Dneska je in být ve třiceti letech úspěšný podnikatel nebo být na dobré manažerské pozici, mít vlastní byt nebo rodinný dům a tímto způsobem žít. Ale když máte tři děti, tak se na vás lidé dívají jako na někoho divného. Stát vytváří pobídky pro podnikatele, zahraniční investory atd., bohužel nevytváří vhodné pobídky pro mladé lidi, aby jejich rozhodnutí žít v manželství a mít děti bylo ze strany státu dostatečně oceněno. Vláda má možnost uvést v život několik opatření, jak ocenit práci rodičů, které dobře vychovávají své děti. Například sjednocením odečitatelných položek na poplatníka a na dítě. Osobně nechápu, proč na dítě je odečitatelná položka poloviční než na poplatníka. Porodné směřovat na druhé a třetí dítě. Vrcholem současné situace je regulační poplatek za noční návštěvu jednoročního dítěte na pohotovosti. Co tím stát reguluje? Nebo poplatky za přítomnost otce u porodu. KDU-ČSL v rodinné politice připravuje celý soubor opatření, která by měla rodičům a rodinám odstranit podobné překážky a pomoci zlepšit jejich postavení ve společnosti.