Co chcete prioritně změnit v Olomouckém kraji?

Program v tuto chvíli připravujeme. Měl by být hotový do konce května. Obecně bychom chtěli změnit některé věci v dopravě, jak v budování dopravní infrastruktury, tak v železniční dopravě, aby se například nerušily regionální spoje. Chceme také dát větší smysluplnost vznikající síti cyklostezek a dobře nastavit jejich páteřní síť mezi Olomoucí, Přerovem a Prostějovem, aby lidé mohli jezdit do práce na kole. Dalším důležitým tématem jsou pro nás sociální služby. Dnešní stav, kdy sociální oblast není koncepčně financována, je nevyhovující. Proto bychom chtěli, aby kraj nastavil víceletý systém grantového financování sociálních služeb, aby charita nebo neziskovka věděla, že projekt, který vysoutěžila, může třeba dva tři roky provozovat a bude mít na něj dostatečné množství finančních prostředků. Chceme se zabývat také otázkou nezaměstnanosti. Olomoucký kraj je, co se týče nezaměstnanosti, třetí nejvíce postižený region, z toho okres Jeseník je na druhém místě. Chtěli bychom, aby kraj dokázal motivovat živnostníky a pomáhat jim.

Co vám nejvíc vadí na současném způsobu vedení kraje?

Není ideální stav to, že kraji vládne široká koalice napříč politickým spektrem. Byť je KDU-ČSL součástí této koalice, jsem přesvědčen, že by kraji lépe slušelo, kdyby vládl vítěz voleb, tedy ČSSD, buď s ODS, nebo s KDU. Pak je trošičku problém obecně současná politická reprezentace Olomouckého kraje vnímaná jako koalice starých dinosaurů, ať už reprezentovaná panem hejtmanem Tesaříkem, námětkem Kostíkem či z naší strany náměstkem Horákem. Kraj by měl také lépe nastavit veřejnou transparentní správu, aby občan věděl, kolik stála například oprava cesty.

Kde jsou podle vás kořeny momentálního stavu české společnosti?

Asi bych se vrátil až k bitvě na Bílé Hoře. Obecně mi vadí takové to „švejkovatění“, které je v naší společnosti docela zakořeněné. Chybí tu větší míra osobní zodpovědnosti. Lidé mají neustále pocit, že někdo za ně musí vyřešit jejich problémy. A kdyby se každý choval v rámci svých kompetencí, ať už ve společnosti, v zaměstnání nebo v rodině opravdu zodpovědně, tak by ten dnešní stav nebyl takový, jaký je.

KDU-ČSL se profiluje jako nová strana. V čem jsou dnešní lidovci lepší nebo jiní, než jak na ně byli lidé dosud zvyklí?

Především je prakticky z devadesáti procent vyměněno vrcholné vedení strany. Jsou tu lidé, kteří nejsou zatíženi jakoukoliv politickou minulostí. Kromě předsedy Pavla Bělobrádka děláme práci pro stranu zdarma ve svém volném čase. Nejsme v situaci, kdybychom si mohli dovolit živit a platit své místopředsedy. Jsme lidé, kteří byli zvoleni na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou prakticky hned po výsledku v parlamentních volbách v roce 2010. Myslím si, že všichni, kteří dnes ve vedení jsme, tak si plně uvědomujeme, že 4,3 procenta, která jsme dostali v roce 2010, není výsledek, za který by mohl vznik TOP 09 nebo nástup Věci veřejných. Je to výsledek, kterého jsme dosáhli svojí „poctivou“ prací, kdy jsme byli vnitřně rozhádaní. Byla tu kauza Jiřího Čunka, Cyrila Svobody apod. Když se mě pak lidé tady na Olomoucku ptali, co jsme pro ně za ty tři čtyři roky ve vládě Mirka Topolánka udělali, měl jsem velký problém jim vysvětlit něco smysluplného. A to podotýkám, že program z roku 2006 byl hodnocen jako jeden z nejlepších. KDU-ČSL zkrátka ztratila důvěru voličů, protože většina tehdejších ministrů a část poslanců něco jiného slíbila, něco jiného říkala a něco jiného pak dělala.