V humbuku kolem dotačního problému premiéra Andreje Babiše poněkud zapadlo, že 1. června vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona, kterou politici napříč označují mnohdy za zákon roku. Osobní bankroty se přitom v ČR týkají zhruba 115 tisíc lidí. Čím si ono ticho vysvětlujete?

Je to přehlušené jinými událostmi, které jsou možná politicky výbušné a mediálně zajímavé, ale reálný dosah na lidi takový nemají. Velmi mě mrzí, že kvůli tomu zapadají věci, jako je právě novela tzv. insolvenčního zákona, platící od 1. 6. 2019. Nebo jako snaha konečně vyřešit dětské exekuce, ať už na celostátní úrovni, nebo na úrovni měst a krajů. Máme tu před sebou i zákon o elektronických komunikacích s cílem snížit ceny volání a mobilních dat, to se týká všech obyvatel České republiky. Toto vše se teď v rámci jednání Sněmovny odsouvá.

Mediálně to také nikoho nezajímá, u sebe na Facebooku jsem psal, že od pátku do soboty mi volalo šest novinářů a těšil jsem se, že alespoň jeden z nich se mě zeptá, v čem jsou ty novinky u té novely insolvenčního zákona pro lidi přínosné. Z těch původně šesti novinářů, a dnes je jejich počet už mnohem větší, se nezeptal nikdo. Všichni se ptali na ten předběžný audit, na komentování demonstrací, případně jsem byl zván do studia, abych ty demonstrace komentoval v přímém přenosu. Toto se opakuje v poslední době celkem často. Já bych ale rád mluvil k těm skutečným tématům a záměrům, které projednáváme, ale nemám moc šanci.

Celý poslední měsíc to média nezajímá?

Nikdo se mě na to neptal. Když už jsem někam pozván, tak je to ke komentování toho, o čem jsem mluvil. To já programově odmítám, protože až se bude dělat nějaké shrnutí toho, co ti poslanci za čtyři roky svého mandátu udělali pro lidi, co se zlepšilo, čemu se pomohlo, tak těžko budu někomu vysvětlovat, že se sice pomohlo, jen se o tom nemluvilo.

Pojďme tedy k samotné novele insolvenčního zákona. Nově je člověk oddlužen i v případě, pokud během tří let dokáže splatit 60 % své pohledávky. Komu tato změna nejvíce prospěje?

Tato možnost má motivovat ty dlužníky, kteří budou více vydělávat, a budou tak schopni rychleji splatit své závazky.

Druhou možností je, že dlužník splácí po dobu pěti let a soud uzná, že vynaložil opravdu veškeré úsilí na to, aby splatil maximum z dlužné částky, bez ohledu na to, kolik doopravdy splatí. Dříve platila hranice 30 % dluhu. Jde tedy v tomto případě o rozvolnění podmínek?

Do procesu oddlužení nyní může vstoupit téměř každý, kdo po celou dobu pěti let vyvine veškeré úsilí, které je možné po něm spravedlivě požadovat, a neshledá se u něj nepoctivý záměr. 30 % v zákoně zůstává už nikoliv jako bariéra, a to ani na počátku, ani na konci, ale pro výchovný a motivační efekt. V případě, že dlužník splatí po pěti letech více než 30 %, bude v zásadě oddlužen automaticky, v momentě, kdy nikoliv, bude se zkoumat, zda vyvinul maximální úsilí pro splácení svých dluhů.

Jak se nový model dotkne osob se zdravotním postižením a důchodcům, kteří spadli do dluhové pasti?

Na ně se budou vztahovat stejné tři roky jako v první možnosti, jen bez procentuálního omezení.