Jaká je vlastně historie komunitního plánování a kde se s ním dnes můžeme setkat?

Komunitní plánování navazuje na přirozené způsoby řešení společných problémů malých komunit v minulosti. Relikty těchto metod se zachovaly dodnes například v řízení některých švýcarských obcí. Jejich zavádění v současné době není tedy novinkou, ale návratem k přirozenému řešení problémů komunit. Nově začaly veřejné plánování prosazovat nevládní organizace a ve veřejné správě se začalo prosazovat od osmdesátých let v Anglii a ve Skotsku.

Ve vašem městě tento způsob volby občanů již zdomácněl. Můžete uvézt několik příkladů z poslední doby?

Tomuto způsobu komunikace politiků a veřejnosti se dlouhodobě věnuje Nadace Via, s její podporou jsme připravili první malý projekt. Plánování dětského hřiště vzniklo v partnerství obce, nevládní organizace – Českého svazu ochránců přírody a amerického architekta s českými kořeny už v devadesátých letech. Metoda veřejného plánování má obrovské výhody. Vtáhne do rozhodování i realizace obyvatele, objeví se mnoho dobrých nápadů a politici často zjistí, že lidé nechtějí nic drahého a velkolepého, ale chtějí často něco, co by samosprávu ani nenapadlo.

Postupně jsme tuto metodu rozšířili. Plánovali jsme celý sportovní areál, později úpravy náměstí, vznik nové cesty, úpravy zahrady mateřské školy. Komunitně jsme připravovali i sociální služby. Nedávno jsme takto plánovali celou krajinu – a to na velkém území přes 50 kilometrů čtverečních. Dokonce začínáme připravovat celou strategii rozvoje obce, která bude předcházet územnímu plánování. Výsledky se tak vtělí do nejdůležitějšího zákona obce – územního plánu.

Komunitní plánování byste rád co by krajský zastupitel prosadil  i na plzeňském krajském úřadě. Není to pro tuto myšlenku příliš velké sousto, příliš velký „rajon“?

Určitě ne. Plánovala by se vždy určitá oblast. Například školství – účastnili by se odborníci, učitelé, studenti, neziskovky a kdokoliv další, kdo by měl zájem. Běžná je již metodika plánování sociálních služeb – tady by to kraj potřeboval jako sůl. Naprostou bezkoncepčností trpí v kraji oblast kultury i všechny poskytované krajské dotace. Systém rozdělování dotací v kraji pomocí pochybných „vševědoucích“ komisí systémem „tomu dala, tomu ne“ je ohromně neefektivní. Veřejně plánovat je možné i v oblasti dopravy, turistického ruchu, velkých investic. Pro občana je pak důležité vědomí, že nemusí stále číst plné úřední desky, nemusí chodit na nudná zastupitelstva, ale když dojde na přípravu něčeho důležitého, kraj se ozve a on se může zúčastnit diskuse a může přinést svůj nápad nebo názor.

Zdá se, že se jedná  o  zatím nejdemokratičtější systém. Nejde ale aplikovat na všechny problémy a sporné oblasti a případně nehodí se v nějakém konkrétním případě?

Žádný systém není samospasitelný. Veřejně plánovat nelze v těch  nejdůležitějších  funkcích  státu – jasným příkladem je obrana nebo daňový systém. Také nelze veřejně plánovat ve chvíli, kdy došlo k nějakému sporu – např. kdy se dohadují dvě obce kudy povede silnice  - žádná ji nechce na svém území. Na to jsou jiné metody řešení.