V jakém stavu jsou podle vás české veřejné finance poté, kdy vláda Andreje Babiše prosadila dramatické navýšení schodku státního rozpočtu v loňském i letošním roce?

České veřejné finance byly v dobré, až by se možná dalo konstatovat, skoro nejlepší kondici v rámci zemí Evropské unie, ale možná i na světě. Základ tomuto stavu dal především transformační proces na počátku 90. let 20. století. I přes všechny rozhazovačné následující socialistické vlády se tyto kontury veřejných financí podařilo udržet. Samozřejmě nesmyslně vysokými deficity se stav českých veřejných financí dramaticky mění. Připomínám, že politici schválili přehnaně vysoký deficit ve výši 500 miliard korun již pro uplynulý rok 2020. Naštěstí se ukázalo, že této výše nebylo dosaženo. Konečný deficit tak činil 363,7 miliardy korun. Někteří ekonomové a politici chybně tvrdí, že se tak ušetřilo 132,6 miliardy korun. Prosím, nutno zdůraznit, že se nic neušetřilo. Že se pouze zbytečně neutratilo. A že Poslaneckou sněmovnou schválený deficit byl přehnaně nadsazený. Stejně tak tvrdím o rozpočtu pro letošní rok, kdy byl schválen astronomický deficit 320 miliard korun, že i přes všechna hloupá vládní opatření s uzavíráním ekonomiky je výše schváleného deficitu nadsazená. Pro ilustraci tato výše plánovaného deficitu je 20x vyšší než součet výsledků hospodaření státního rozpočtu za osm nejtěžších let transformace ČR v období 1990–1997. Za celé toto období hospodařil státní rozpočet se schodkem pouhých 16 miliard korun.

Podle některých odhadů by schodek státního rozpočtu za loňský, letošní a příští rok mohl překročit i jeden bilion korun. Vidíte to stejně?

Určitě to není nutné. Ale vláda, resp. ministři, se musí probudit z lockdownové debility, neblbnout a neskákat, jak píská mediokracie, farmaceutické firmy, George Soros, Bill Gates, Klaus Schwab a další covid alarmisté. Budou-li politici pokračovat v dalším nesmyslném uzavírání ekonomiky, nebudeme si v brzké době moci dovolit ani to, abychom mohli pomáhat těm opravdu nemocným. A to nejenom covidem nemocným. Je to především otázka finančních prostředků, ale v neposlední řadě mimo jiné i psychické a fyzické kondice obyvatelstva.