Vojenské cvičení Ruska a Běloruska – podle někoho příprava na útok na Evropu, podle jiného rutinní cvičení. Co o tom soudíte? A proč vlastně Bělorusko? Jednou se snaží být vstřícné k EU, podruhé je proti NATO... Lavíruje prezident Lukašenko mezi sférami vlivu Západu a Ruska?

Tak jako střelec potřebuje mít před sebou terč, do něhož se strefuje, každé manévry vyžadují určitý cíl, k němuž jsou vedeny. Názvem těch letošních je Západ 2017, což naznačuje, že jejich cílem není nácvik třeba proti čínské agresi. Manévrů, které začaly 14. září a dosud trvají, se zúčastní celkem 95 zahraničních pozorovatelů včetně NATO. Ti budou moci nejlépe posoudit jejich vlastní charakter, ale nemyslím si, že by to měla být příprava na útok směr dejme tomu Paříž. Je to spíše varování – dejte si pozor, podívejte se, jak jsme silní a připravení. Prezident Putin společně s ministrem obrany Sergejem Šojgu zhlédli část manévrů na polygonu Lužskij v Leningradské oblasti.

Na druhé straně je třeba připomenout, že to jsou největší manévry od konce studené války – účastní se jich na sto tisíc vojáků a čtyři tisíce tanků, nehledě na další vojenské prostředky, například letectvo či baltská flotila. Běloruská armáda pro ně vytvořila tři imaginární státy, proti jejichž útoku se mají účastníci manévrů bránit: „Vesbarie“ představuje Polsko, „Lubenie“ Litvu. A „Vejšnorie“ je sice také vymyšlený stát, ale vtipálci už pro něj vymysleli na internetu vlastní webovou stránku s mapou, vlajkou a znakem země, designem vojenských uniforem a navíc s formuláři, na nichž si mohou Bělorusové zažádat o občanství. Dokonce byl založen twitterový účet ministerstva zahraničí této země. Na něm se zakazuje vstup pro běloruského náčelníka generálního štábu a běloruským vojákům, kteří se vzdají, se nabízí „med, guláš a slanina“.

Ale vážně řečeno, mnozí komentátoři v manévrech vidí snahu Vladimíra Putina připomenout prezidentovi Alexandru Lukašenkovi, kde je vlastně jeho místo, protože Bělorusko poté, co se Rusko odmítlo spojit se s ním v jeden celek, projevilo jisté koketování s EU a s NATO. Jak známo, Rusko nechce především připustit, aby se hranice členských zemí NATO posunula až na jeho hranice, což je z pohledu Moskvy pochopitelné. Jestliže by byla ještě možná jistá forma spolupráce s Evropskou unií, tak ale v žádném případě se Severoatlantickou aliancí.

Jak se na manévry tváří Ukrajina?

Ukrajina okamžitě reagovala tím, že zesílila leteckou kontrolu nad svým územím, sousedícím s Běloruskem a s Ruskem. Třebaže Ukrajina v současné době prožívá politickou krizi, v níž se chvěje i prezidentský post Porošenka, nezapomíná na svého východního souseda, s nímž pokračuje ve vzájemných projevech nedůvěry a omezování vztahů.

Týká se to například zavedení biometrických pasů pro ruské občany, když je známo, že většina z těch, kteří mají na Ukrajině příbuzné, je nemá. Ruské ministerstvo zahraničí vyhodnotilo toto rozhodnutí jako ukrajinský pokus o vybudování nové „berlínské zdi“ a spuštění „železné opony“, protože tím budou postiženy až miliony občanů obou zemí. V ukrajinské Nejvyšší radě, tj. v parlamentu, zaznívají hlasy, aby se přerušily s Ruskem i kulturní vztahy, například výměny uměleckých souborů.

Z ruské strany se činí jiná omezující opatření. Na území rostovské a voroněžské oblasti už byla postavena železnice, která pro spojení Ruska se západní Evropou obchází Ukrajinu. Na úseku Žuravka–Millerovo, této dvoukolejné elektrizované trati, byl již zahájen provoz pro nákladní dopravu, pro cestující bude zahájen poté, až se upraví jízdní řády. Jak uvedl ruský ministr dopravy Sokolov, tento úsek měří 270 kilometrů, prochází osmi stanicemi, patnácti zastávkami a vyžadoval si kolem stovky různých nadzemních přechodů, nadjezdů a propustí. Ale co vše by se neudělalo, aby se neposlušná Ukrajina srazila na kolena! Jestliže ji však něco srazí, bude to spíše vlastní nerozvážnost.

Co říkáte na rétoriku Trumpa a Kima?

Vzájemná rétorika zatím především obohacuje slovník o nové výrazy, jak se vyjadřují jeden o druhém. Když Kim označil Trumpa jako „dotard“, komentátorům nestačil obvyklý překlad „senilní stařec“, ale podle Merriam-Webster´s slovníku by to mělo znamenat víc: „vzteklý jako jestřáb“. Byla to odpověď na Trumpova slova o tom, že prostě Severní Koreu zničí. Kdyby jen šlo o slovní přestřelky nějakého Američana a nějakého Korejce přes oceán, bylo by možné se nad tím pousmát. Jde však o výroky mužů, kteří jsou nejen hlavami příslušných států, ale mají také pravomoc spustit tu nejhorší válečnou mašinerii, jakou až dosud lidstvo tak úspěšně drželo pod zámkem: jaderné zbraně. Sice se říká, že psi, kteří štěkají, nekoušou, ale věřte tomu...

Kim Čong-un je až chorobně posedlý ideou, že KLDR musí dohnat v jaderném potenciálu Spojené státy. Vyhrožuje, že v blízké době otestuje svou první vodíkovou bombu, která je mnohokrát ničivější než atomová. Šest testů severokorejských raket rovněž prokázalo, že KLDR má pro jadernou zbraň vhodné nosiče, byť jsou to jen rakety,  jaderné velmoci disponují i letectvem a ponorkami schopnými nést jaderné zbraně. V podstatě to není zásadní – stačila by jedna jediná střela na konkrétní cíl, aby se zřejmě rozpoutalo jaderné peklo. K 1. lednu letošního roku je ve světě celkem 14.935 jaderných hlavic. To je nepředstavitelná výbušná síla a je otázkou, zda z jedné roznětky by nemohl nastat totální výbuch.

Raději ani takto neuvažujme. Jiní takoví blázni nejsou a myslím si, že i prezident Trump, pří vší bojové rétorice, se zdrží toho, aby do svého jaderného kufříku zasunul svou kartu. Ale nejsem věštec, abych dokázal předvídat, kam až tato slovní přestřelka povede a čím skončí. Mohu jen doufat, že se nezmění ve skutečnou přestřelku, kdy budou v sázce životy 24 milionů Korejců. Vždyť jinak KLDR patří do světového společenství, má diplomatické vztahy se 162 státy. Pokud se vše omezí jen na totální blokádu země, je to jedno z řešení, třebaže nepostihne toho hlavního viníka, „jen“ jeho poddané.