Poslancem jste již bezmála deset let a donedávna jste byl také starostou Ivančic. Mandát krajského zastupitele jste ale již loni neobhajoval. Prozradíte nám, jaké jsou vaše plány do budoucna? Nemáte někdy chuť s politikou nadobro skončit? 

Pohybuji se v politice od roku 1990 a prošel jsem si úroveň komunální, krajskou i parlamentní.  Starostou města jsem byl dvanáct roků a rovněž tak krajským zastupitelem. Myslím, že za mnou zůstal kus poctivé práce jak pro Jihomoravský kraj, tak zejména pro město Ivančice. Ale to musí posoudit jiní. Je dobré vědět, kdy skončit. Uznávám, že to není lehké jak ve sportu, tak i v politice.

Moje plány do budoucna jsou velmi jednoduché. Věnovat se naplno, pokud to půjde, své rodině a svým zálibám. Svoji politickou kariéru zakončím v příštím roce, kdy mně vyprší mandát člena zastupitelstva v našem městě. Z toho vyplývá, že v podzimních parlamentních volbách už v žádném případě kandidovat nebudu. Když mám být upřímný, tak musím říct, že parlamentní práce je čím dál horší, politická scéna je značně rozpolcená a roste nevraživost, která se projevuje i v Poslanecké sněmovně. Už mě nebaví poslouchat neustálé urážky, které létají nejen mezi koalicí a opozicí, ale v poslední době i uvnitř koalice.

Za poslední roky se v Parlamentu vystřídala řada stran. Návrat se však zatím podařil jen lidovcům. Naproti tomu se zdá, že hnutí ANO bude první, které má reálnou šanci nejen v Poslanecké sněmovně zůstat, ale dokonce má našlápnuto k vítězství. Čím si to vysvětlujete? 

Podle všech průzkumů to tak, devět měsíců před volbami, vypadá. Uvidíme, jaký bude skutečný výsledek. Andrej Babiš je zajímavá osobnost a jeho charisma na lidi působí. Je to o to pozoruhodnější, že mu lidi tak věří, byť se jedná o jednoho z nejbohatších spoluobčanů a úspěch se v našich končinách zpravidla neodpouští. Babiš oslovuje lidi jednoduchým, srozumitelným jazykem a říká to, co v podstatě slyšet chtějí, byť pravda může být úplně jiná.

Dalším důvodem může být i to, že část národa má už plné zuby lidí, kteří figurují na politické scéně už dlouho – a prostě chtějí změnu. A rozhodně by se měla zamyslet nad svou politikou i ČSSD, tedy zvláště její vedení. Vztahy na vládní úrovní jsou na bodu mrazu, krize střídá krizi a lidé to vidí a vnímají.

Stojíte si stále za svými slovy, že s příchodem ANO do Poslanecké sněmovny zřetelná změna nastala? Přinejmenším se totiž zdá, že se hnutí podařilo minimálně sjednotit ostatní strany – v boji proti němu.

Změna nastala s příchodem Babiše. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, je to taková osobnost, že od počátku strhla na sebe mimořádnou pozornost. Ať už evidentním střetem zájmů mezi funkcí ministra financí a vlastníkem Agrofertu, neustálými utkáními zejména s Miroslavem Kalouskem, nezvyklými komentáři dění v Poslanecké sněmovně a dále například jeho demonstrativní neúčast na většině interpelačních dnů. Kdybych srovnal situaci ve sněmovně po nástupu Věcí veřejných s rokem 2013, kdy nastoupilo ANO, tak bych řekl, že VV svoje ambice nepotvrdily a postupně se rozpadly, ale ANO přes všechny rozpory může směřovat k vítězství ve volbách. Dnes už se těžko dá objektivně posoudit, kdo je s kým a proti komu. Je pár měsíců před volbami a všichni jsou proti všem a moc se toho už neudělá.

Jak byste celkově hodnotil stávající vládu?  

Vláda začala své funkční období na základě téměř ústavní většiny v dolní parlamentní komoře a zdálo se, že to bude klidné období a vláda v klidu bude plnit svůj program. Ale nestalo se tak. Velmi brzo se ukázalo, že vláda, založená na trojkoalici a na rozdílném vnímání problémů, které je třeba řešit, se bude zabývat hlavně rozpory uvnitř jí samé. Nechci zde rozebírat jednotlivé příčiny, protože by to nemělo cenu a je to známo, ale naplno se ukázalo, že premiér není člověkem, který by dokázal praštit pěstí do stolu a říct – tak už dost. A že příležitosti měl, to je evidentní. Vůbec jsem nesouhlasil ani s postojem předsedy vlády, kterým v podstatě legalizoval účast ministra kultury Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nepatřím mezi ty, kteří kritizují za každou cenu a považují to téměř za povinnost, ale vadila mi i malá razance vlády při hájení zájmů české republiky v rámci EU.

Poslední volby ukázaly, že hnutí ANO odebralo i voliče KSČM. Máte pro to vysvětlení? A zejména, jak získat voliče zpět?

Nejsem sociolog, abych to mohl objektivně posoudit, ale asi to tak je. Totéž postihlo i ČSSD. Dnes už nelze volební úspěch stavět jen na podpoře členské základny, která, přiznejme to, velmi rychle stárne. Doba se změnila a od roku 1989 už vyrostla další generace lidí. Na ty je potřeba se zaměřit, sledovat problémy nové generace a i na nich stavět volební program. Lidé uvěřil hnutí ANO a zejména Andreji Babišovi proto, že byli na politické scéně noví a nabídli jednoduchá řešení složitých problémů. Ono je něco jiného slibovat a kritizovat a něco jiného skutečně udělat. To platí v politice obecně, bez ohledu jde-li o komunální nebo parlamentní úroveň.