Evropa opět čelí masivní vlně nelegální migrace. Co se stalo, že každodenní zpravodajství opět plní informace o tisících cizinců, kteří se snaží dostat do Evropy?

 

Především bychom měli opustit představu, že se migrační vlny někdy zastavily a že právě teď se z nějakých důvodů daly opět do pohybu. Migrace do Evropy probíhá vlastně nepřetržitě, a jediné, co se mění, je mediální pozornost. A média svojí pozorností vytvářejí politická témata. Dlouhou dobu plnily stránky novin jiné události, zatímco migrační toky plynuly nerušeně a skrytě. Teď se z migrace tedy opět stalo ostře sledované téma. Vedle toho se politici snaží prosadit celoevropský přístup k věci. A země, které jsou migračním tlakům vystaveny nejvíce, hlásí, jak najednou situaci nezvládají. Pro média to zatím bylo vlastně běžné, navíc v minulosti již využité téma, ale poslední události v Izraeli jej staví do úplně nového světla. Jestliže média zatím spíš líčila zoufalou situaci migrantů a až teprve potom v druhém plánu problémy cílových zemí, teď tady máme úplně nový kontext. Média nemohou zavírat oči před nepřátelstvím muslimských imigrantů vůči Izraeli a stejně tak se jim nedaří zakrývat jejich nepřátelství vůči západní civilizaci jako takové. A je to úplně nový kontext i pro politiky. Většina z nich vůbec neví, jak reagovat a předvádějí neskutečnou přehlídku bezradnosti a hlavně pokrytectví.

 

Jednotlivé země se snaží čelit náporu nelegálních migrantů zaváděním policejních kontrol na hranicích. Je to podle vás správné opatření?

 

Je to úplný základ, co by každá země vystavená tlaku migrantů měla dělat. A co musí dělat. Ochrana integrity vlastních hranic a bezpečnost svých občanů je přece jeden z hlavních úkolů státu. A to stojí rozhodně mnohem výš než myšlenka volného pohybu osob. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, já jsem pro volný pohyb osob v rámci Evropy. Je to skvělá věc. A jsem tedy pro to, aby státy pohyb svých občanů neomezovaly. Němec může volně vstoupit na území Polska, Polák na území Slovenska, Slovák na území Čech, a tak dále. Kontroly na hranicích ale přece nejsou namířené proti občanům evropských států. Jsou namířené proti obyvatelům třetích zemí: Sýrie, Libye, Etiopie nebo bůhvíjaké špinavé díry. A vláda Německa, Polska, Slovenska nebo České republiky přece vůči nim nemá žádné závazky. Naopak, má jeden zásadní závazek vůči svým občanům: Chránit jejich bezpečnost. A pokud to za současných podmínek zahrnuje kontroly na hranicích, nedá se nic dělat. Je potřeba si uvědomit, že neexistuje nic jako právo lidí ze Sýrie nebo Libye vstoupit na území Německa nebo Itálie. Pokud bychom se pokusili takové právo definovat, popřeme tím automaticky práva Němců a Italů. A jestliže by stát hájil právo Syřanů a Libyjců vstoupit na území Německa nebo Itálie, k čemu pak mají Němci a Italové svůj stát, když nehájí jejich zájmy? Bohužel, multikulturalistická ideologie říká něco jiného. Každý stát stojí na nějaké ideologii, a je především věcí Němců a Italů požadovat od představitelů svého státu odmítnutí takové ideologie, která jde proti jejich zájmům. A je to samozřejmě i naší věcí. Jestliže ochrana hranic před migranty vyžaduje kontroly na hraničních přechodech, je potřeba to od našich politických představitelů vyžadovat. Ale zároveň je potřeba zdůraznit, že to musí být opatření pouze dočasné a musí být zrušeno, jakmile nebezpečí pomine. A ono samozřejmě nepomine samo od sebe. 

 

Jednou z hlavních myšlenek evropské integrace bylo zajištění volného pohybu osob. Nepřicházíme těmito kroky o jednu z nejcennějších výhod, které s sebou přinesla Schengenská smlouva? Nebortí se tím základy evropského společenství?

 

Jak už jsem řekl, myšlenka volného pohybu osob je samozřejmě správná. I když já si spíš myslím, že k tomu, aby se jednotlivé národní státy Evropy domluvily, že si navzájem nemusíme své občany kontrolovat na hraničních přechodech, vůbec projekt evropské integrace s celou jeho byrokracií a levičáckou ideologií nepotřebujeme. Jsem vlastně přesvědčen, že myšlenka Evropy bez Evropské unie, tedy Evropy svébytných národních států, a hlavně svobodných států, by volný pohyb osob ponechala. Ale vy se ptáte na základy evropského společenství. Ty jsou přece ve skutečnosti úplně jiné. Masaryk řekl, že státy se udržují pomocí hodnot, na kterých byly vystavěné. A jak se dnes udržuje myšlenka evropské integrace v chodu? Jak se udržuje celý evropský politický projekt? Pomocí nátlaku, lží, očerňování, pomocí postdemokratických procesů, mimo dohled voličů, pomocí struktur, které se podobají spíše politickým strukturám sovětského Ruska, než strukturám, které by měly fungovat v rámci demokratických států. Jak je dnes myšlenka evropské politické integrace udržována, je pro mě jedním z důkazů, na jakých hodnotách je ve skutečnosti postavena. Volný pohyb osob, zboží nebo kapitálu je spíš reklamní vějička. Ve skutečnosti jsou těmi myšlenkami glajchšaltace, regulace, státní zásahy do všech aspektů hospodářského, ale i soukromého života. Pokud bych to měl shrnout pod jeden pojem, nazval bych to asi evropským totalitářstvím. Novou inkarnací evropského totalitarismu. Ptáte se, jestli se základy evropského společenství nebortí. Na to odpovídám, už aby to bylo. Pokud bude migrační krize spouštěcí událostí, která tyto základy rozbourá, pak nechť se tak stane. A pak si už jednotlivé národní státy uspořádají své poměry podle svého a nepochybně vyřeší i migrační problém. 

 

Evropská unie chce problémy s migrací řešit prostřednictvím migračních paktů, které jste v minulosti opakovaně kritizoval. Proč je migrační pakt podle vás tak špatné řešení?

 

Naši politici a především ministr Rakušan se nám snaží namluvit, že migrační pakt je to nejlepší řešení migrační krize a že v žádném případě nezahrnuje povinné kvóty na přijímání migrantů. Jenomže to jsou lži a překrucování pojmů. Je to řešení pro nejvíce zasažené členské státy unie, to ano. Členské země EU samozřejmě dostanou přidělené migranty, a pak si budou moci vybrat, zda je přijmou nebo zda zaplatí výkupné. Nebo odpustek, chcete-li. Takže samozřejmě jde o kvóty, pouze si budeme smět vybrat, zda zaplatíme naší bezpečností nebo zaplatíme penězi. Co se stane, když si některá země nebude moci dovolit zaplatit výkupné? Bude samozřejmě muset migranty přijmout. Co když se postupně budou parametry kvót měnit? Například částka, kterou může země za jednoho migranta zaplatit, tedy 22 tisíc eur, se přece může libovolně měnit. Jakmile bude migrační pakt přijatý, mohou se jeho dílčí parametry měnit skrytě, mimo jakýkoliv viditelný politický proces, a už nikdy se jej nezbavíme. A vzhledem k tomu, jak vehementně nám naši politici o skutečné povaze migračního paktu lžou, je zřejmé, že po jeho přijetí se pravidla měnit budou. Velmi pravděpodobně v náš neprospěch. Je potřeba zdůraznit, že Česká republika nemá na žádném společném eurořešení žádný zájem. My jsme bezpečná země, naše území si dokážeme ochránit. Nemáme zde žádné no-go zóny, nevznikají zde muslimské enklávy, v nichž by stát nebyl schopen uplatňovat moc. Nemáme zde islámské radikály. Není v našem zájmu řešit situaci jiných zemí. Je nutné si uvědomit, že státy EU, které jsou migrační krizí nejvíce zasažené, budou chtít situaci řešit na úkor zemí, v nichž je dosud bezpečno. Mnoho lidí si myslelo, že když se v Itálii dostala do popředí strana, kterou můžeme zařadit mezi konzervativce, italský postoj vůči EU se změní. Jenomže to se nestane. Itálie kvóty potřebuje. Musí se zbavit náporu, a když se tak stane na úkor České republiky, proč ne? Česká republika žádné společné řešení migrace nepotřebuje. Tečka. Politici jako například ministr Rakušan nejsou nic jiného, než banda zrádců této republiky. Český politik přece musí především hájit zájmy českých občanů. Neexistuje způsob, jak migrační pakt definovat jako český zájem. Je to zájem zemí, které jsou migrační krizí nejvíce zasažené. Jestliže jsou nějaké společné zájmy v rámci EU v rozporu se zájmem naším, pak se český politik musí rozhodnout pro české zájmy. Protože to jsou zájmy českých občanů, a tito občané udělují mandát českým politikům. Pokud se český politik chová jinak, nemůžu ho nazvat jinak než darebákem a zrádcem. Ještě bych k migračnímu paktu dodal, že sice zahrnuje nějaký mechanismus pro navracení žadatelů o azyl zpět. To ano. Ale něco takového jsou schopné stejně dobře provádět i jednotlivé národní státy. Ostatně například Itálie by nepotřebovala žádné migranty vracet, kdyby jim jednoduše neumožnila vůbec vystoupit z lodí na své území.