Ve vaší statistice vydané kolem prezidentských voleb zvítězilo jméno poraženého kandidáta Karla Schwarzenberga. Lidé ho jako heslo hledali nejvíce. Nicméně jaké slovo je za vaši šestnáctiletou historii úplně nejvyhledávanější?

Seznam. Ostatně prezidentská kampaň je jedním z příkladů, jak lze vytěžovat data o hledání. Na jednu stranu je to produkt pro uživatele, ale lze ho využít i pro zmapování toho, co je mezi lidmi v kursu. Data okolo prezidentských voleb byla velmi zajímavá.

Na přímé volbě prezidenta se ukázalo, jak se budou volební kampaně přesouvat z reálného světa na internet. Jak to bude podle vás vypadat?

Internet podle mě bude hrát už jen větší a větší roli ve všech volebních kampaních. S televizními debatami prezidentských kandidátů začal na internetu šrumec. Lidé si už v průběhu debat hledali na internetu hesla, o nichž se v diskuzi hovořilo. Ne nadarmo se říkalo, že prezidentu Baracku Obamovi internet vyhrál volby. Otázka zní, kdy se z toho stane standard. Podle mě, soudě dle Schwarzenbergova úspěchu v prvním kole prezidentských voleb, poměrně rychle. Každé další volby bude vyhrávat hlavně internetová strategie. Populace voličů, co se dostávají za hranici osmnácti let a mají právo volit, se bude stále více rekrutovat z řad lidí, co mají už od mala internet za samozřejmé a dominantní médium. Když vidím svého rok a půl starého syna, který spolehlivě vezme do ruky tablet a umí s ním, tak jsem přesvědčen, že pro mladou generaci bude hlavním nositelem informací už jen internet. Budou si tam hledat informace o kandidátech, politických stranách a tak dále. Je to pro lidi vždy jednodušší, vybrat si, co je zajímá, než se nechat zahlcovat předžvýkanými informacemi, které mohou být někdy dost tendenční. Je třeba být jen aktivní. Vedle toho ale internet samozřejmě nabízí i ty předkousané informace.

• TÉMA: Přímá volba prezidenta

Debata o tom, jestli internet převálcuje potištěný papír, se vede pořád. Jaký je váš postoj?

S printem to už nebude nikdy tak dobré, jako před lety, kdy měla elektronická média mnohem slabší pozici. Dnes se s tím valná část mediálních domů, která stála a padala na printu, smířila. Skoro bych si tipl, že dnes má každý vedle tisku i digitální podobu. Uvědomili si to. Nespěje to k tomu, že by tisk měl v nějakém krátkém časovém horizontu zmizet ze světa. Jen bude mít výrazně menší objem než kdysi. Možná se specializuje na potřeby lidí, kteří budou hledat jiné tipy zpráv než horké novinky. Třeba delší analýzy či specializovanější články. Horké zprávy se podle mě přesunou na internet. Jestli to bude znamenat, že se v tomto stadiu zastaví, anebo tisk skoná zcela a bude jen internet, to vám dnes nikdo neřekne.

Myslíte si, že se bude zatím menšinový trend placeného zpravodajství na internetu rozvíjet?

My na tom zájem nemáme. V budoucnu asi přibudou některé specializované zdroje informací, které budou zpoplatněny. Není to však o tom, že by se nyní dalo říci, které to budou. Realita je taková, že dnes je zvykem za internetové zpravodajství neplatit. Je nereálné najít za rok důvod, abych jako uživatel za stejné informace platil. Když tam někdo najde přidanou hodnotu oproti dnešku, tak se dá před uživateli obhájit nový produkt, který bude placený.

Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových pořádá naučné kursy zacházení s internetem pro seniory. Do jaké míry je to prospěšné?

Nejdůležitější je, jestli se to ten senior naučit chce, protože mu někdo vysvětlí, jaké to má výhody. Pak je dobré, že jsou příležitosti, kde se to může naučit. Znám stovky dobrých a špatných příkladů. Největší motivaci mají ti starší lidé, kteří žijí daleko od svých dětí a rodin. Internet jim stonásobně zjednodušil komunikaci s dětmi a to je výhoda.

Nedávno jsem slyšel jednoho staršího pána s lítostí říkat, že on má na počítači jen Seznam, kdežto na Google se musí chodit dívat k sousedovi. Jak je na tom Česko s internetovou gramotností?

Na to můžeme použít tisíc a jedno kritérium. Podíl v počtu připojených domácností k internetu se v Česku pohybuje nad úrovní šedesáti procent. Nejde o číslo, které by bylo na prvních místech v rámci světa či Evropy. Cesta před námi je ještě dlouhá. Internet táhnou dopředu velká města, kdežto v méně osídlených oblastech jsou možnosti dost omezené. Pokud je dnes běžné konzumovat videa, tedy datově hodně náročné obsahy, tak s mobilním připojením mimo velká města to jde ztuha. Vždyť video je dnes největším tahounem honu za rychlejším připojením. Obyčejné webové stránky bez multimédií nejsou tak veliké a datově náročné, aby tím sprinterem byly. Video se na internetu konzumuje každoročně více a více. Tam míří budoucnost internetu.

Do jaké míry vám dohoda ACTA, kterou USA a další země přijaly, ale Evropská unie prozatím ne, znepříjemnila život?

Protože to padlo, tak moc ne. ACTA byl výstřel, co by zkomplikoval plány všem, co používají internet, ať už na straně uživatelů anebo na straně tvůrců obsahu. Nebyl to však dokument, co by měl nějaký zásadní dopad. S odstupem času se ukazuje, ale bylo to přehlušeno emotivní diskusí okolo toho, že spousta věcí, které ACTA chtěla zavést v národních legislativách, tak už v českém právním řádu v nějaké podobě zaneseny jsou. Pro Česko by to tedy žádný zásadní problém nebyl. Důvod, proč jsem na začátku řekl, že by to komplikace byla, je ten, že ACTA do určité míry překračovala pomyslnou hranici toho, co se považuje ve světě elektronických komunikací za porušování autorských a kopírovacích práv a co je na internetu bráno za běžné. To je třeba řešit velmi citlivě a ne na úrovni národních legislativ či vybraných států po světě. Když se to totiž zavede v části světa a zbytek to bude ignorovat, tak se dostanete do zásadního rozporu, kdy službu, co fyzicky provozujete na serveru v Číně, nemáte šanci ovlivnit, protože tam platí jiná legislativa, ale podnikatel v Evropě se takovým omezením podřídit musí. Paradoxně bude mít pak horší pozici než jeho konkurent v Číně. To je nebezpečí, které je s každou snahou o regulaci nějakých témat v elektronické komunikaci třeba brát velmi vážně. Často se totiž týkají jen té takzvané západní části světa. Bohužel je tu pro nás i ta druhá část světa, neméně nevýznamná, kde fungují jiná pravidla hry.