Opakované druhé kolo rakouských prezidentských voleb, které se mělo konat 2. října, je odloženo na první prosincovou neděli. Z kuriózního důvodu – nekvalitní lepidlo na obálkách. O čem to svědčí, že tak vyspělá země jako Rakousko nejdříve kvůli korespondenčnímu hlasování zruší výsledky druhého kola prezidentských voleb a teď je zase odloží? Je v tom vidět nervozita a nedůvěra Rakušanů ve chvíli, kdy proti sobě stojí dva zcela odlišné a zhruba stejně silné názorové tábory?

Když si přečtete staré povídky Jaroslava Haška ještě z Rakouska-Uherska, tak vás dnešní situace zase tak nepřekvapí. Rakousko se od nás v mentalitě ani byrokracii zásadně neliší a pod lesklým povrchem se skrývá pěkný nepořádek. Tentokrát jej už nelze zametat pod koberec, takže každý se snaží, aby případná vina za další selhání ve volbách nepadla na něj.

S „lepidlovou aférou“ si rakouské úřady utrhly mezinárodní ostudu, na kterou se jen tak nezapomene. A důvěra obyvatel k fungování státu tím pochopitelně zase poklesla. Šíří se také konspirační teorie, že je to celé zinscenované kvůli tomu, aby nevyhrál Norbert Hofer, ale to se samozřejmě nedá nijak dokázat, bral bych to s rezervou.

Původní volby vyhrál těsně Alexander Van der Bellen ze Strany zelených. Nedá se čekat, že by se po pár měsících nějak výrazně změnilo rozložení sil. Ale tady stačí jen opravdu mírné přesuny k tomu, aby to dopadlo jinak, tedy ve prospěch Norberta Hofera. Mohly nastat? Napadá mě jeden důvod, a to turecký. Mezi řádnými volbami a těmito opakovanými totiž proběhl pokus o puč v Turecku a po něm následovaly velké čistky Erdoganova režimu. A Hofer je, jak jste zmínil v minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, stoupencem tvrdšího postupu vůči Erdoganovým příznivcům mezi rakouskými Turky...

Rovnováha se opravdu pozvolna vychyluje ve prospěch Norberta Hofera. Správně jste zmínil rakouské Turky, jejichž chování po puči v Turecku – zejména agresivní demonstrace ve prospěch prezidenta Erdogana, kde se křičela hesla o zabíjení nepřátel – vedlo k dalšímu růstu znechucení mezi Rakušany. Také je třeba říci, že migrační krize dosud nekončí, přes Brennerský průsmyk se neustále snaží dostat afričtí migranti do Německa, a procházejí tudíž skrze rakouské území. Navíc populární deníky běžně informují o násilné kriminalitě žadatelů o azyl. Celkově se atmosféra pozvolna posouvá k tomu, že ideály o multikulturním soužití jsou nahrazovány skepticismem a obavami z budoucnosti. A tyto obavy není Van der Bellen schopen přesvědčivě rozptýlit, kdežto Norbertu Hoferovi hrají do karet.

Když už jsem nakousl téma Turků. Velmi významnou událostí rakouských dějin je 12. září 1683, kdy v bitvě u Vídně Rakušané odrazili Turky, kteří město dva měsíce obléhali. Nyní je v Rakousku třistatisícová turecká menšina. Představuje pro Rakousko nějaký problém?


Ano, představuje, zejména svojí mizivou loajalitou k Rakousku. Nedávno udělala jedna turecká agentura průzkum mezi 1 270 rakouskými Turky, z nějž vyplynulo, že řada by jich Rakousko bez výčitek svědomí opustila, kdyby za to dostali zaplaceno. Pouze 6,7 % jich řeklo, že považují Rakousko za svoji vlast a neopustili by jej za žádné peníze.

Tento průzkum byl zveřejněn ve velkých rakouských novinách, jako je Die Presse, a hodně se kolem něj diskutovalo. Ozývaly se rovněž hlasy, že taková „nabídka na placené odstěhování“ by možná byla nejlevnějším způsobem, jak se zbavit velkého společenského konfliktu.

Problémy jsou také s institucemi, které jsou financovány Erdoganovou vládou. V některých případech nejspíše slouží jen jako zástěrka pro špionážní činnost nebo šíření tvrdších forem islámu.