SPOZ je podobně jako ČSSD strana sociálně-demokratického typu. V čem se zemanovci liší od ČSSD? V čem jsou lepší, v čem mají přidanou hodnotu, aby je levicový volič volil?
 
Pro mě SPOZ, na rozdíl od ČSSD, není naštěstí tak velkým molochem a není tak zakonzervovanou stranou jako sociální demokracie. Velký počet členů skýtá pozitiva i negativa. Pokud jde o programové záležitosti, tak pevně věřím, že si najdeme svého voliče nejenom kvůli tomu, že je naším čestným předsedou Miloš Zeman. On pro nás znamená morální kredit naší strany – Miloš Zeman celou dobu symbolem boje proti korupci a záležitostí s tím spojených.
 
To se projevuje i v našem programu. Jedním z těch hlavních bodů, který máme odlišný od ČSSD, je zákon o původu o prokázání příjmů a původu majetku, kdy při neprokázání jeho původu tam je možnost zabavení onoho majetku. ČSSD je v tomto mírnější, což je podle mě špatně. ČSSD říká, že 75 procent toho nelegálně získaného majetku by se dodaňovalo. To je signál tomu, že když ukradnete sto procent, tak si 25 procent můžete nechat, což je podle mě anomálie, kterou nemohu pochopit. Také jsme zodpovědnější ve věcech, které se týkají věcí rozpočtových, to znamená nezadlužování našeho státu, neplýtvání sociálních dávek, či podpora investic před spotřebou.
 
V prezidentské kampaně byl důležitý důraz na národní zájem, otázku Benešových dekretů či vlastenectví. Nemyslíte si, že toto je jedna z oblastí, kde by se mohla SPOZ více profilovat a odlišit od ČSSD, která je až hurá-evropanská? I s ohledem na to, že řada levicových voličů je skeptických k EU?
 
Evropská unie a národní zájem, byť to může být v určitých souvislostech synonymum, tak bych to odlišil. Naše strana je proevropská, ale v žádném případě nejsme nějací eurohujeři. To znamená, že řada věcí spojená s EU je vhodná pro Českou republiku a na tom budeme chtít stavět a rozvíjet takovou tu proevropskou linku. Neznamená to ale, že vše z Bruselu je dobré. Pokud jde o národní zájmy, tak jste zmínil, že se to objevilo v prezidentské volbě. Tam to určitě svůj význam mělo, i když se nám snažili omlátit o hlavu, že jsme to byli my, kdo s tím přišel. Ale je třeba zdůraznit, že českým prezidentem by neměl být nikdo jiný než stoprocentní, možná stodvacetiprocentní Čech. S otázkou národních zájmů by ale nemělo být nakládáno populisticky. Je nutné bojovat za naše národní zájmy, ať už třeba tím, že nevyprodáváme náš kapitál a neměníme naše značky typu Budvar za americký kapitál či německý. Pokud jde o EU, tak je třeba zdůraznit, že věci typu jednotné toalety či rušení žárovek EU jsou kašpárkoviny a toto nebudeme určitě nikdy podporovat.
 
Miloše Zemana také podpořili protinacističtí odbojáři z druhé světové války, vlastenci typu generála Beera. Co pro vás osobně znamená pojem vlastenectví?
 
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale znamená pro mě strašně moc. Několikrát jsem dostal v minulosti nabídku jít pracovat do zahraničí či, jak je dnes moderní, vyvádět aktiva společnosti do zahraničí, ať už z daňových či jiných důvodů. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo, že bych něco takového udělal, protože být Čechem pro mě znamená hrdost. Já jsem se v této zemi narodil, a byť mám rád cestování, tak si nedokážu představit, že bych v životě dlouhodoběji setrvával v cizině. Pro mě osobně je národní hrdost velmi důležitou věcí.

 
Hovořilo se o možných různých koalicích. Zdeněk Škromach přišel s nápadem vytvořit předvolební koalici středo-levicových stran. Pokud jsem to správně pochopil, tak vy byste spíše preferoval až povolební koalici. Které strany jsou pro vás pro případnou koaliční spolupráci ve vládě přijatelné? Již jste hovořil o ČSSD. Co třeba lidovci a zelení?
 
Počítejme zajíce až po honu. Dnes si můžeme fabulovat a kreslit si krásná schémata, s kým by to bylo lepší a s kým ne, ale vlastní účet a karty rozdají voliči sami. S velkou pravděpodobností ve volbách uspěje sociální demokracie. Je zde špatná pravicová vláda, která se zdiskreditovala díky způsobu, jakým přijímá zákony a jaká, řekl bych antilidská, opatření přijímá. Sinusoida doby vlády pravice je již na bodu mrazu a nyní je potřeba otočit kormidlo. Lze tedy předpokládat, že ČSSD jako vítěz voleb bude silným lídrem a partnerem pro vyjednávání o sestavení vládní koalice. Pevně věřím tomu, že SPOZ je teď ve výborné kondici – asi v nejlepší od založení strany. Věřím tomu, že máme našlápnuto k úspěchu v parlamentních volbách, byť nám někteří pseudoprognostici předpovídají opak.
 
Z těch dalších stran se, bez urážky, dá asi těžko počítat se stranou NS-LEV 21 Jiřího Paroubka, protože krajské volby ukázaly míru podpory této strany, takže nepředpokládám, že by se tato strana dostala do sněmovny. Pokud jde o KDU-ČSL, tak ta má svou dlouhou historii jako parlamentní strana a součást vládních koalic. Podle preferencí lze předpokládat, že by se do sněmovny mohla dostat. Přiznám se, že jsem měl asi dvě osobní setkání s panem předsedou Bělobrádkem. V principu si myslím, že v mnoha věcech bychom dokázali najít společný průnik. I když zatím je to předčasné, protože volební programy se budou aktualizovat. Další strany už tam nevidím. Ideální variantou pro občany ČR a i pro nás by bylo, kdyby ČSSD a SPOZ měly ve sněmovně většinu a mohly by společně vytvořit vládu.
 
A kdyby nebylo zbytí, jak se díváte na možnou spolupráci s KSČM? Byla by pro vás třeba přijatelná, kdyby to jinak nešlo, vládní koalice ČSSD a SPOZ s tichou podporou KSČM?
 
Ve Zlínském kraji v krajské radě existuje koalice ČSSD, KSČM a SPOZ. Já si ale myslím, že krajské záležitosti jsou odlišné od celostátní úrovně. Domnívám se, že přímá účast KSČM ve vládě dnes není tématem a předpokládám, že ještě nějakou dobu nebude. Při variantě, že by se nepodařilo uskutečnit optimistickou alternativu, tedy vládu ČSSD a SPOZ, tak další možností je do koalice přibrat KDU-ČSL či jinou programově blízkou stranu. Pokud by nebylo zbytí, tak si dokážu představit koalici ČSSD a SPOZ s tichou podporou KSČM.
 
Jiří Dienstbier neustále napadá vás osobně, Miloše Zemana i zemanovce. Proč to podle vás dělá?
 
Já chápu jeho osobní zhrzenost, kdy člověk v relativně produktivním věku si nechá vmlátit do hlavy myšlenku, že může být prezidentem republiky. Ta realita ho velmi bolí a řekněme si popravdě, že pan Dienstbier nebyl osobou, která by byla pro většinu občanů ČR volitelná. Kdybych si sám troufnul odhadnout, tak z těch 17 procent ho 15 procent volilo kvůli tomu, že byl kandidátem ČSSD, a ne kvůli tomu, že kandidoval pan Dienstbier. Z toho lze vyčíst významný potenciál ČSSD pro parlamentní volby. Těch 17 procent ale určitě nebylo zásluhou pana Dienstbiera. Pak chápu, že pan Dienstbier kolem sebe kope jako vzteklé štěně a myslím si, že mu ještě chvilku bude trvat, než pohladí své ego a uklidní se z té zhrzenosti, že se mu rozplynul sen o tom, že se stanem prezidentem republiky.