Jak jste se dozvěděla o teroristických útocích v Paříži a do jaké míry vás to zaskočilo či překvapilo?

O útocích jsem se dozvěděla od manžela, který volal z pracovní cesty v noci domů, jestli jsme v pořádku. Starší syn pak události sledoval na internetu do pozdních ranních hodin, já si vše přečetla do detailu až ráno. Samozřejmě, že mě jako každého tyto události zaskočily a vykolejily.

Jakým způsobem jste vyhlásila, že se sobotní škola v Českém centru na ulici Bonaparte v Paříži nebude konat?

Poté, co jsem v sobotu ráno zjistila, že policejní prefektura vydala nařízení uzavřít všechny veřejné instituce a vycházet co nejméně, jsem rozeslala všem rodičům e-mail, vyvěsili jsme oznámení na webových stránkách a Facebooku. Později jsem těm, kdo na můj e-mail neodpověděli, poslala ještě SMSku.

Máte nějaké ohlasy od rodičů? Jsou vystrašeni, šokováni či zdeptáni?

Neměla jsem prozatím s nikým možnost promluvit.

Projeví se útoky nějakým způsobem na dalším vyučování?

V současné době se život v Paříži navrátil k „normálu“. Naopak se objevují různé výzvy, jak oslavovat život, ukázat radost z něj, otevřít se světu a neukázat strach. Muzea otevřela již v pondělí, školní výuka a různé veřejné kulturní a jiné manifestace byly zrušeny jen o víkendu a mnohdy jen v sobotu, tedy i v České škole bez hranic se bude normálně vyučovat. Už se tak stalo ve středu, ve výukovém programu pro děti předškolního věku od roku a půl do šesti let. V rámci sobotního školního vyučování jsme dali dětem prostor se k událostem vyjádřit, zeptat se. Debaty proběhly ve všech francouzských školách již v pondělí. Pro naše žáky to bude ale možnost promluvit o tom, co se stalo, i česky, navíc trochu v jiném kontextu. Všichni máme v Čechách rodiny, které pravidelně zděšeně zjišťují, jak se máme a zda žijeme. Páteční výzva zněla: Paříž. Francie. Svět. Vstaňte!

Jak jste přijala, že byl hlavní strůjce útoků zastřelen v Saint-Denis?

K tomu nemám celkem co říct.

Ptám se proto, že se dává vina za nepřipravenost v Paříži hlavně francouzským tajným službám...

Ani k tomuto. Práci tajných sužeb nejsem schopná posoudit.

I proto, že se pro ParlamentníListy.cz někteří lidé vyjádřili v tom smyslu, že to těmito útoky nekončí...

Ani k tomuto bych se nechtěla vyjádřit.

V Česku se hodně hovoří o tom, že terorismus přichází i s migranty. Co si o tom myslíte?

Myslím, že takto se to rozhodně formulovat nedá. Určitě neexistuje rovnítko migrant = terorista a pro společnost je nezdravé a nebezpečné i takovouto paralelu zmiňovat. Naopak je ale pro všechny západní společnosti dle mého názoru důležité dbát na to, aby cizí státní příslušníci, kteří do těchto zemí přichází, tyto své „nové vlasti“ respektovali. Respektovali jejich zákony a naučili se ctít a milovat jejich hodnoty. K tomu je ale zároveň nutné vytvořit podmínky. Děti, které se v těchto „migrantských rodinách“ narodí, by měly mít možnost se cítit plnohodnotnou součástí nové země svých rodičů nebo jednoho z nich. Jsou navíc mimo jiné často jejími státními občany. Musí vědět, že mají stejnou šanci v životě uspět jako jejich dobře etablovaní vrstevníci. Musí cítit, že je společnost akceptuje jako kohokoliv jiného. Opačná situace vede k hlubokým frustracím. Velkou úlohu v tomto hraje pochopitelně škola, kde děti tráví skutečně spoustu času, nicméně ani role samotné rodiny nesmí být opomíjena.

Jak vnímáte současnou Francii? Nezmění se v ní některé zákony na úkor svobody běžných občanů? Nezmění se, i přes všechna prohlášení o „hlavách vzhůru“, Francie?

Pravděpodobně se trochu změní, ale ona se tak změní celá Evropa a pravděpodobně vůbec celý „západní“ svět. Myslím, že vše má svoji cenu. Chceme-li maximální možnou bezpečnost, bude nutné akceptovat určitá omezení.