Na Ukrajině dochází k dvojímu zajímavému posunu. Zaprvé, majitel nejdůležitějších továren v Doněcké oblasti Rinat Achmetov se evidentně postavil proti proruským rebelům, kteří stále okupují jak Doněckou, tak Luhanskou oblast. Zadruhé, ukrajinský parlament schválil mimořádně kompromisní memorandum o odzbrojení rebelů, recipročním stažení ukrajinské armády a decentralizaci Ukrajiny. Blíží se smír obou stran, nebo naopak regionalizace konfliktu a rozvrat?

Rinat Achmetov v obavách o budoucnost svého miliardového majetku opravdu vyslal do ulic Mariupole, která leží hned u hranice s Krymem, „své“ hutníky, nicméně ti podle všeho nepůsobí jako nějaká „protirebelská milice“. Dostupné zprávy tvrdí, že přes den pomáhají policii udržovat pořádek ve městě a bránit třeba rabování, ale večer jdou prostě domů. Policejní stanice jsou tak vypalovány dál, ve středu byly ve městě během pouhých patnácti minut vyloupeny tři banky, rebelové jsou ve městě stále, ale zdá se, že žádná z těchto sil město ve skutečnosti neovládá. A když Achmetov 19. května vyzval svých 300 tisíc zaměstnanců, aby – v rámci pauzy na oběd (!) -- přišli na demonstraci na podporu kyjevské vlády, zjevilo se jich tam několik set. Na bizarnosti celé situaci pak dodává rozhodnutí „lidové republiky“ v Doněcku znárodnit Achmetovův majetek, ačkoli fakticky neovládají ani „svá“ území a podle všeho ze všeho nejvíc řeší, co si počít po svém trucreferendu z 11. května, jehož výsledky nepodpořilo ani Rusko. Jinými slovy, v oblasti panuje totální bezvládí a žádná ze stran konfliktu není natolik silná, aby situaci opanovala, což samozřejmě ze všeho nejvíc platí pro centrální, kyjevskou vládu.

Její memorandum „míru a porozumění“, které nabízí decentralizaci i statut ruštiny, podle všeho přímo souvisí s rozhodnutím Německa coby hybné síly EU celou tu „ukrajinskou blamáž“ pomalu ale jistě ukončit. Nejvyšší němečtí představitelé v posledních týdnech a dnech mluví o nutnosti dialogu s Ruskem, odmítají démonizaci Putina a vzhledem k tomu, že aktuální kyjevská vláda je dosazena Západem a její holé přežití závisí na západní finanční pomoci a vůli, musela reagovat – od proklamací o zahájení „třetí světové války“ proti Rusku Kyjev „najednou“ nabízí východu země olivovou ratolest. Potíž je ovšem v pořadí kroků Kyjeva (a tím i Západu) – nejprve vyslal armádu a Národní gardu složenou z neonacistických bojůvek z Majdanu, eskaloval konflikt, v němž tekla krev, prohloubil nedůvěru východu vůči centru, a nyní asi očekává, že si všichni padnou kolem krku. Tak snadné to být ani nemůže, tím spíš, že neonacisté ze stále neodzbrojeného Pravého sektoru už vyhlásili zahájení partyzánské války na východě Ukrajiny. V každém případě je ale kyjevské memorandum - po mnoha měsících - prvním krokem správným směrem. Jeho význam i důvěryhodnost ale „poněkud snižuje“ aktuální další ofenzíva armády v oblasti Slavjansku, Kramatorsku…

Je nyní, chvíli před volbami, pravděpodobné zachování Ukrajiny v současných hranicích, nebo její rozpad na několik částí? Je pozicí Ruska federalizace, nebo jen vyčkávání na příležitost vojensky připojit východ Ukrajiny?

Mám za to, že zachování současných hranic – samozřejmě ale už bez Krymu – je reálné, byť zatím není jasné, jak pevně budou jednotlivé regiony v rámci předpokládané decentralizace a federalizace státu propojené. Memorandum „míru a porozumění“ například počítá i s tím, že by Kyjev už nedosazoval šéfy jednotlivých oblastí, ale jejich výběr by nechal na regionálních volbách.

Rusko požaduje federalizaci Ukrajiny už několik měsíců, takže nynější kyjevské memorandum přivítalo. Asi nelze dopředu vylučovat zhola nic, ale i tak stále platí, že pro Rusko není cílem připojení východu Ukrajiny. Kreml potřebuje „nárazníkové“ pásmo mezi svými hranicemi a státy NATO, což mu Ukrajina prozatím zaručovala. Připojením východu by o tento „polštář“ přišel a místo toho získal oblast trvalého napětí.