Jste spokojená s tím, jak se vláda vypořádala s lihovou aférou, respektive vypořádala se s ní vůbec?

Já nikde žádné vypořádání nevidím. Jsou další oběti, i když asi ze starších zásob, jenomže se nikdo neptá, jak staré ty zásoby vlastně jsou a hlavně, kde jsou? Nikdo se neptá, kolik obětí  ta aféra měla ve skutečnosti. Vždyť se na to, že jde o metylalkohol, přišlo vlastně náhodou. Ten problém je někde jinde. Mlží se a zastírá se jeho podstata. Měla jsem to novinářské štěstí, že jsem se od začátku devadesátých let dostávala k informacím o tom, co se kolem lihu,ale nejen kolem lihu, děje.

Že se dováží líh bez kontroly celých 23 let, že se stát vlastně vzdal kontroly nad tím, jak a kdo ho dováží, jak a kdo s ním obchoduje, ale nevzdal se práva na  to stanovit daně, které z něho platíme. Přitom nezajistil,aby daně plynuly tam, kam mají, tedy do státní pokladny. Nejde přitom zdaleka jen o líh. Už to, že takové kauzy vůbec existují, je tragédie. Dnešní situace je jen výsledkem toho, že se všechny vlády, jak šly po sobě od začátku devadesátých let, tvářily, že o nic nejde a žádná účinná opatření, ne špatná, ale žádná, nepřijaly.

Kdy jste se poprvé setkala s obchody s nezdaněným lihem?

Já jsem poprvé o kšeftech s nezdaněným lihem psala už v polovině roku 1990. Tehdy šlo o výsledek práce skupiny policistů, kteří zjistili už tenkrát, že za několik měsíců došlo na dovozu lihu k daňovému úniku ve výši více než dvě miliardy. Nikdo se tím nezabýval a některým policistům to nebylo jedno. A tak jsem se k podkladům nakonec dostala já a moje tehdejší redakční kolegyně. To začínala doba, kdy byly podél cest odstavené a vyrabované kamiony. Cestou do Prahy jsem jich viděla někdy pět i víc. Řidiče pak prý našli někde svázané, se zalepenou pusou. To mohlo být a mnohdy určitě i bylo fingované přepadení po dohodě s majitelem zboží. Policejní skupina byla později rozpuštěna. Systém, jakým fungoval dovoz, vývoz a prodej nezdaněného alkoholu, zůstal zachován, nebo spíš časem byl zdokonalen. Mimochodem, pokud je mi známo, i bohatství Radovana Krejčíře začínalo nezdaněným lihem a cigaretami.

Jak to celé fungovalo? 

Z velké části šlo o dovážený alkohol. Stát ale nezajímalo, že se k nám dováží pod různým označením a že se z něho neodvádí daně. Uvěří ještě dnes někdo, že se líh vozí označený na vstupu k nám jako kachličky nebo jiný stavební materiál? Kdyby po tom někdo tehdy byl býval šel, tak nikdy nemohlo dojít k tomu, k čemu došlo, protože všude ve světě má dohled nad pohybem každého decilitru lihu stát. Nikdo jiný ho nemůže zastoupit. Už proto, že státní pokladna z lihu má podle příslušných zákonů vybírat daně. Ale nevybírá a přitom nás, občany nutí, abychom z lihu daně platili. Je to obdoba kauzy LTO (lehké topné oleje - pozn. red.) a dalších kauz.. Daně jdou opět do kapes jednotlivců. Konkrétně o tom, co se dělo na Zlínsku a na severní Moravě jsem natočila a napsala desítky reportáží.

Bude někdy český spotřebitel tvrdého alkoholu v bezpečí?

Víte, když dlouhá léta píšete a točíte, co se děje, a vidíte, že jste vlastně státu na obtíž, děláte všechno možné, nastavujete někdy krk, abyste zabránil masivnímu rabování kapes nás, řadových občanů, vidíte to přehlížení, aroganci, tak máte jedinou naději, že se majitelé toho zboží zaleknou a snad dají na čas pokoj. Po všech zkušenostech s přístupem státu k ochraně zdraví a kapes každého z nás, nevěřím, že budeme v tomto případě jako spotřebitelé v bezpečí. Špatně nastavený systém kontroly, kdy tzv. výstupní kontrolou je teprve spotřebitel, je podle mne zločinem.

Možná si mnozí z nás ještě pamatují na dobu, kdy na každé utěrce nebo ponožce byla visačka s identifikačním číslem výrobce, a dokonce i jménem výstupního kontrolora. Dnes je výstupním kontrolorem spotřebitel. Vlastně kontrola naruby. Když neonemocní konzument, nebo dokonce nezemře, je všechno v pořádku. Odpovědná místa začne všechno zajímat teprve, když se stane třeba to, co se stalo. Slepí, nemocní, mrtví v tomto případě, ale kolik tisíců lahví je ještě venku mezi lidmi? A nikdo vlastně neví, kdy někdo doma sáhne po nějaké lahvi.

Proč stát nemá vůli s tím něco udělat?

Proč nikdo neměl zájem, aby se to zastavilo? Byla to součást  toho, jak se nastavil systém. Když jsem viděla  v televizi záběry ze skladů se zabaveným alkoholem, nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo plakat. Ta samá místa, sudy, barely, statisíce etiket, láhve, dokonce celé výrobní linky, zkrátka ty samé záběry, jen o mnoho let dříve, jsem se svým štábem točila dávno. Mimochodem, o tom, odkud pramení bohatství rodiny Březinových ze Zlína se vědělo na Zlínsku už v polovině let devadesátých a co si máte myslet o tom, že je zatkli až po osmnácti letech, kdy se jejich majetek počítá v miliardách. Je to všechno výsměch každému z nás do očí.