Veškeré loňské dění v Česku bylo téměř překryto předvánoční tragédií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jaké příčiny a souvislosti k ní mohly vést?

V roce 2006 vyšel v Lidových novinách můj komentář k činu korejského studenta Čo Sung-Hua, který zastřelil dvaatřicet studentů a učitelů virginské univerzity. O pět let později jsem text aktualizoval v souvislosti s činem Anderse Breivika, který zastřelil osmdesát lidí na ostrově Utoya.

Soudím, že příčiny a souvislosti mohou být podobné, jako u střelce na fakultě v Praze. Pominu snadnou dostupnost zbraní i absenci kvalitních psychotestů pro žadatele zbrojního pasu. Zakázat zbraně problém neřeší. Samy o sobě nezabíjejí. Podstatný je člověk, který stiskne spoušť, a motivy, které ho k tomu vedou. Podstatné jsou společenské souvislosti.

Jaké jsou ty hlavní, které nás momentálně nejvíce ovlivňují?

Lidé jsou pod obrovským tlakem, válečná propaganda běží na plné obrátky. Válku proti covidu vystřídala válka na Ukrajině, válka v Pásmu Gazy.

Ministryně války Černochová se nechá fotit s palnou zraní (totožnou, jakou použil vrah na Filozofické fakultě). Ministr zkaženého nitra Rakušan nechá na zeď ministerstva pověsit figurínu prezidenta Putina v pytli na mrtvoly. Premiér Fiala se s blaženým výrazem přehrabuje v hromadě nábojnic.

„Češi by potřebovali válku. Vyhnat je v noci z baráku, zabít dítě a zapálit barák…“ hřímá starosta Řeporyjí a významný politik ODS Pavel Novotný. „Je nutné se chystat na válku s protivníkem s jadernými zbraněmi,“ přilévá oleje do ohně náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Děti se v počítačových hrách školí v neosobním zabíjení, jako přípravě na dálkové ovládání vražedných raket a dronů…

Když jste to takto shrnul, působí to až děsivě. Jak ta lačnost po zbraních a zabíjení působí na lidi mimo politiku?

Pro nemalou skupinu lidí to – válečná propaganda, život ve společnosti bezohledného individualismu a konzumu – představuje tlak, kterému jen těžko vzdorují. Bezprostředním důsledkem mohou být v krajním případě dva protichůdné stavy: deprese a úzkost – nebo nepřátelství a agresivita.

Stresovaný člověk prožívá zátěžovou situaci sobě na úkor, jeví známky psychické lability a ve vypjatých situacích může reagovat zkratkovitě: vraždou, sebevraždou, asociálním nebo antisociálním chováním. Společnost ho pak považuje za šíleného.

Antipsychiatr R. D. Laing zastává názor, že i ta nejtěžší duševní onemocnění jsou „zvláštní strategií, kterou si člověk vytváří, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu“.

Léčit by se měla především sama společnost. Ale proto, že taková reflexe se neděje, tak se stresovaní lidé dostávají do společenské izolace – a zahnáni do kouta se stávají ještě nebezpečnějšími.

Zahnaní do kouta pak začnou uvažovat, jak zabít co nejvíce lidí?

V mezním případě může dojít k tomu, že se – tak jako Čo, Breivik nebo střelec na Filozofické fakultě UK – rozhodnou sami „léčit“ nemocnou společnost.

Jejich šílené činy jsou, v souvislostech stavu současné společnosti, vysvětlitelné. Můžeme se jen obávat, že nejsou poslední. Viníkem je každý politik, žurnalista i občan, který podněcuje a šíří nenávist, podílí se na válečné propagandě nebo k ní mlčí.

Válka je nejen lidská, ale především ekologická katastrofa. Její podporou si kopeme hromadný civilizační hrob. Zákaz Evropské unie k používání plastových příborů, talířů a brček nás asi nespasí.

Důsledkem vražedného řádění studenta Filozofické fakulty UK je i kauza ministra Mariana Jurečky, který se v době střelby i drahnou dobu po ní dobře bavil na předvánočním večírku svého úřadu. Co si o jeho chování myslíte?

Mi(ni)str (a)sociálních věcí Jurečka se veselil ještě v době, kdy měl o vraždění na fakultě ověřené informace. To je ostudné, trapné, amorální. Projev arogance a bezcitnosti. U vrcholného politika mě to nepřekvapuje. Divil bych se, kdyby se omluvil a z politiky odešel. To bych chtěl moc. Morálka politiků poklesla tak hluboko, že minimálním požadavkem je, aby dodržovali zákony.

Zatímco poklesku mi(ni)stra Jurečky věnovala média obrovskou pozornost, ve skrytu zájmu zůstalo dění mnohem nebezpečnější. Ministryně války Černochová oznámila, že ministerstvo nebude zveřejňovat podrobnosti nákupů pro armádu. Od této chvíle může kupovat, co chce, za kolik chce, od koho chce. Boří tak základy právního státu a demokratické kontroly, zavádí autokracii a despocii. Křepčící Jurečka je proti ní neškodný břídil.