V knize „Co se děje se světem“ popisuje geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek proměnu našeho světa především vlivem klimatických změn a migrační vlny. Jaké zásadní zvraty v jeho chodu či běhu vidíte vy?

Zdá se, že svět je zahlcen tažením proti nespravedlnostem, zejména proti rasismu. To občas připomíná středověká tažení proti kacířům slovy „pobijte je všechny, Bůh ty své vyvolené pozná“, což je údajný citát papežského legáta Bézierse někdy před 800 lety. Takové pojetí právního státu se projevuje i dnes. O trestech, společenském znemožnění či konci kariéry rozhodují víc obhájci hodnot tzv. pravé víry, lídři kampaní a globální IT firmy než nástroje skutečně právního státu. Je dobré s tím počítat a dávat si pozor, přičemž se však nesmíme divit, že dochází až ke zpochybňování liberální demokracie. Dalo by se říci, že Západ dospěl k jakémusi zvratu nebo kómatu, kdy standardní občané Evropy a Ameriky bezmocně sledují, jak po světě narůstají pandemie krizí, válek a konfliktů všeho druhu.

Čím jsou vámi zmíněné pandemie způsobovány?

Svůj původ mají ve strukturách západního světa, které jsou pevně usazeny v přežitých soustavách, jimž je vystavován dnešní účet za chyby spáchané v minulosti. Následky jsou osudné, jak trefně popsal bývalý německý vrcholný politik Gerhard Schröder v knize „Poslední šance“. Dokonce Severoatlantická aliance je podle Schrödera viníkem pohromy a měla by zaniknout, jelikož svět není bipolární, ale multipolární. Připomíná, že Amerika se stala hegemonem v souvislosti s ovládnutím poraženého Německa, s čímž ale recenzenti knihy nesouhlasí. Naopak připomínají, že nebýt americké okupace, která se nikdy nezvrhla do diktátorství, nebylo by Německo schopné vybudovat demokratické instituce a pevný demokratický systém. Nicméně Německo se tak znovu dopracovalo rozhodujícího vlivu stejně jako řídicí pozice v EU. Zdá se, že i naše státní zkušenosti s nadvládou začlenění do supercelků, jako bylo Rakousko-Uhersko, přes protektorát, komunistickou diktaturu Rady vzájemné hospodářské pomoci až po Evropskou unii má svoji historii, pro nás často osudovou. A možná u té první, už zapomenuté varianty jsme měli tak nějak největší ekonomickou svobodu.