Lidé zvažují, zda žádat vládu o náhradu škody za její nesmyslné zavírání ekonomiky a jiné covidistické zákazy. Mají žádat, nebo ne a smířit se s covidem a jeho důsledky?

Lidé mají žádat o náhradu škody za nezákonná opatření Ministerstva zdravotnictví, ale i za krizová opatření vlády v době nouzového stavu, byť je soud nezrušil. Někteří chtějí být ke státu velkorysí a nežádat o náhrady. Ale náhrada je prevencí před dalšími špatnými kroky vlády. Nejen kvůli sobě, ale jako prevenci před příštím zavíráním ekonomiky a omezováním ze strany vlády.

Copak náhrada škody může ovlivnit budoucnost?

Ano. Naši lidé někdy kroutí hlavou nad různými nesmyslnými žádostmi o náhradu škody v USA. Americké právo těmto sporům přeje a tak se vedou soudy o to, že se nešika opařil kávou a chce náhradu po kavárně, protože ho neupozornila, že káva je horká. Anebo kuřáci si vzpomněli, že před 40 lety jim výrobce cigaret neřekl, že mohou onemocnět rakovinou. Moravanům a Čechům to připadá jako spory z vlastní hlouposti. Ale vše má rub a líc.

V USA nedošlo k zavření ekonomiky. V USA byla opatření spojena s tím, zda dotyčný americký stát byl spravován demokraty či republikány. Republikáni volili úspěšně cestu, které se v Evropě říká švédská, demokrati omezovali jako naše vláda. Ovšem ani v demokratických státech se nezastavovala výroba. Američtí politici totiž vědí, že každé omezení povede k žádostem na náhradu škody. Ví také, že v USA soudy poškozeným náhradu škody, včetně ušlého zisku, psychické a citové újmy atd., velkoryse přiznávají. Prostě američtí politici se neschovávali za experty a vědí, jaké právní a finanční důsledky může mít jejich špatné rozhodnutí.

Jaké je poučení pro nás? Všichni, kteří jsou proti zbytečnému zavírání ekonomiky a hloupým koronavirovým opatřením vlády, by měli žádat o náhradu škody. Je to prevence před dalším zavíráním ekonomiky. Každý politik musí vědět, že za jeho chyby zaplatí stát a pak by měl platit on.

Ale ministři zdravotnictví i premiér tvrdí, že jednali podle rad expertů. Nezbavuje je to odpovědnosti?

Politik by měl být odborník na správu státu. To nejsou epidemiologové či hygienici. Politik musí každé rozhodnutí zvažovat nikoliv úzkým pohledem omezených zájmů jednoho rezortu, ale pohledem obecným, poměřovat jednotlivé zájmy. Je zbabělé schovávat se za experty. Je zbabělý výrok premiéra, který řekne, že už do něčeho nechce zasahovat. Když se bojí, nemá dělat premiéra. Představme si něco takového u Winstona Churchilla, že by v roce 1941 řekl, že už do války zasahovat nebude, že to nechá na nějakých údajných expertech? To by byla zrada. Stejně tak je zradou demokracie, když premiér a členové vlády jen papouškují tzv. experty. Ti často kašlou na stát a mohou jen realizovat své vlastní zájmy na prodeji toho či onoho zboží.

Ovšem v případě náhrady škody se hovoří především o škodách z podnikání, ale zákazy směřovaly prakticky ke všem lidem. Mají také právo na nějakou náhradu?

Škodu mohou vymáhat i nepodnikatelé, např. i organizátoři nezákonně rozpuštěných demonstrací. V Brně rozpustili demonstraci jen proto, že tam jeden řečník mluvil proti rouškám. No a co? To už se nesmí mluvit proti blbostem, jako bylo nařízení, aby i manželé měli roušku v autě na jaře 2020, když v posteli ji mít nemuseli? Šlo o zneužití moci úřady strašící čínskou chřipkou. O náhradu škody mohou organizátoři demonstrací žádat za zmařené náklady na vybudování pódia a ozvučení, ale i lidé, kteří chtěli vyjádřit odpor k vládnímu strašení čínskou chřipkou a vynaložili náklady na cestu. Poškození mají právo na náhradu škody, materiální i psychické újmy například bráněním setkávání lidí či účasti na mši.