V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jste spokojen s vývojem po revoluci, nebo jste si ho představoval jinak?

Představoval jsem si ho jinak. Česká republika nebyla jedinou zemí světa, která přecházela od nějaké formy nedemokratického zřízení k volné tržní ekonomice a politické demokracii. Během několika staletí se ve světě nashromáždila řada zkušeností, jakým způsobem je možné zajistit, aby demokratická tržní společnost mohla zajistit lepší budoucnost pro většinu.

Obávám se, že jsme tyto zkušenosti vůbec nevyužili. Důvodem bylo falešné přesvědčení, že přechod postkomunistických zemí k tržní ekonomice nemá v dějinách obdobu.

Kvůli politické naivitě Václava Havla a ideologické zaslepenosti Václava Klause procházíme 25 let trpkou cestou pokusů a omylů a opakujeme prakticky všecky chyby, které v dějinách dělali naši předchůdci. Bez civilizačního vlivu Evropské unie by to bylo ještě horší. Například v roce 1860 byla ve Spojených státech stejná - ne-li větší - korupce, než je dnes u nás, a trvalo téměř sto let, než se Spojené státy s masivní korupcí vypořádaly. Proč jsme se americkou cestou nevydali? Nedala se sloučit se strategií „zhasnutých světel“.

Co vnímáte jako pozitivní, co se za uplynulé čtvrtstoletí stalo?

Pozitivem posledních 25 letech je naprosto nepochybně otevření prostoru svobody, který dokázala celá řada spoluobčanů využít. Vidíme to možná nejlépe na tváři českých obcí a měst. Spousta spoluobčanů zvládla přechod z příkazové ekonomiky do volné tržní ekonomiky na jedničku i za cenu značného úsilí a dokázala se prosadit i ve světě. Úspěchy našich podnikatelů, které nebyly a nejsou založeny na ostrých loktech během privatizace, ale na nápadech a schopnosti ty nápady dotáhnout do konce, jsou také nepochybně pozitivy.

A co naopak bylo podle vás negativní?

Negativa souvisejí s odpovědí na první otázku: Nepovedlo se nám zavést pravidla a postavit instituce, které by dokázaly chránit prostor svobody před zneužíváním. Zásadní chyby jsou jasné: Jde o podcenění institucí. Instituce jsou pravidla nastavená předem tak, aby se jimi aktéři na politickém i ekonomickém trhu mohli řídit. Ta pravidla mají zajišťovat dostatečné informace před uzavřením smlouvy a rychlé vynucení jejího dodržení státem, v případě, že ji jedna strana poruší. Paradoxní je, že transformaci řídili lidé, kteří se zapřísahali Friedrichem von Hayekem, hlavním vyznavačem principu předem daných pravidel.

Dějiny učí, že jakmile se v kapitalistické společnosti dá na porušování smluv vydělat víc než na jejich dodržování, pak všude na světě, bez ohledu na předchozí režim, se objeví stejné fenomény podvodů, spekulace a korupce. Ať je to katolické Rakousko, protestantské USA nebo postkomunistické Československo.