Slibovaná tečka za covidem se nekoná, místo toho se napadají očkovaní a neočkovaní. Současně je prý nutná třetí, třeba i čtvrtá dávka očkování. Část vědců přitom poukazuje na nutnost uznávání protilátek. Proč nenastala ona tečka? Kdo je vinen onou agresivitou, která na jedné straně drtí lékaře a zdravotní sestry, na straně druhé vede k hlasům o vylučování z lékařské komory? Co mělo být jinak?

Pandemie se týká veřejného zájmu, takže je nutně součástí politiky. Opatření stojí peníze, které pro někoho představují zisky, jiná opatření vedou ke ztrátám, a to nejen finančním. Celá desetiletí klesá ochota občanů respektovat autority. Záplava protikladných tvrzení bez možnosti ověřit si jejich platnost posiluje nejistotu občanů. I při epidemiích s vysokou úmrtností jako byl, a v některých zemích stále je mor, část lidí nerespektuje doporučení. I očkování proti chorobám se smrtností o několik řádů vyšší než je v případě covidu-19, například při snaze o očkování proti pravým neštovicím, existovali „odpírači“. Smrtnost pravých neštovic byla kolem 30 %. V minulém století na ně zemřelo asi 300 milionů lidí.

Proto nemůže být překvapením, že existuje mnoho odpíračů v případě covidu, jehož smrtnost nebo výskyt vážných následků se mnoha lidem zdá být natolik nízký, že neopravňuje povinné očkování. Otázka, zda a koho případně povinně očkovat, nemá pro každého přijatelné řešení. V otázce, zda očkovat nebo neočkovat, je třeba vážit rizika vedlejších účinků na jedné straně s rizikem těžkého průběhu onemocnění nebo dokonce smrti na straně druhé. Máme mít dostatečné a věrohodné informace o obou rizicích. Lidé mají tendenci spíše podceňovat riziko těžkého průběhu onemocnění a přeceňovat riziko vedlejších účinků očkování. Občané slyší tolik lži z oficiálních míst a z údajně věrohodných médií, že se tomu ani nedivím.

Za naprosto zásadní pokládám rostoucí paternalismus, kdy je rozhodováno za občany i tam, kde by toho byli schopni sami. Občané by měli být dostatečně, srozumitelně a pravdivě informováni, tak, jak se to má dít v případě „informovaného souhlasu“ s lékařským výkonem, a pak by se měli rozhodnout sami. Pokud se cítí ohroženi více infekcí než vakcínou, mohou se rozhodnout pro vakcinaci; pokud naopak, rozhodnu se opačně. Ovšem následky svého rozhodnutí by pak měli nést sami. Například pokud onemocní v důsledku absence očkování a při rizikovém chování. Těžko může někdo ošetřovat rizikové nemocné, je-li sám zdrojem rizika. Tak jako bacilonosič nemůže pracovat v kuchyni a bez povinného ručení nesmíte na silnici. Já jsem se očkovat nechal, protože jinak by mě nepustili do budovy Evropského parlamentu; od ledna prý nebude možno ani hlasovat online a v únoru budou trvat na třetí dávce. Kdo ví, jak to bude, stále to mění. Po druhé dávce jsem celý den nebyl schopen žádné činnosti, byl jsem v těžkém útlumu.

Problém je s dětmi a s mentálně slabšími jedinci. Ve sporných případech by musel rozhodnout soud. Známe případy úmrtí dětí, jejichž rodiče věřili bizarním teoriím a například odmítli pro dítě transfúzi nutnou pro přežití.

Pokládám za nesporné, že účelem vakcinace je dosažení zvýšené hladiny protilátek. Pokud má někdo zvýšenou hladinu protilátek po prodělané nemoci, mělo by na něj být pohlíženo jako na očkovaného. Kde to skončí, těžko odhadovat, ale už na jaře 2020 jsem ve Svobodném rádiu řekl, že s covidem budeme žít už trvale, možná se omezí na drobné epidemie, ale nezmizí. Rovněž jsem připustil možnost, že virus byl vytvořen nebo podstatně upraven uměle v laboratoři. Dnešní technologie to umožňují a mocných lidí, jimž je pandemie prospěšná, je dost.

Veřejnost bude stále více frustrovaná ze zhoršování společenských a ekonomických podmínek. Pracuje se na tom. „Zelený úděl“ a řada dalších projektů prosazovaných Evropskou komisí a Evropským parlamentem povede k zcela pochopitelné „blbé náladě“. Co bude dál, bude výslednicí působení sil.

V České republice byly politickým vrcholem roku volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých byl favoritem Andrej Babiš. Avšak nevyhrál a odchází do opozice. Zasloužil si to? Proč Babiš prohrál?

Andrej Babiš využil mnohých příležitostí chybovat. Nevím, jestli byl favoritem. Média a agentury pro výzkum veřejného mínění dlouho favorizovaly PirSTAN. Objektivní posuzování „zásluhy“ předpokládá nějakou vyšší spravedlnost. Samozřejmě, podle příznivců pětikoalice si Andrej Babiš zasloužil prohrát. Obávám se, že „lépe už bylo“ a budeme se slzou v oku vzpomínat na časy, kdy to stálo za starou belu. Tak strašnou vládu jsme ještě neměli, a to je co říci při té konkurenci. A nejde jen o Langšádlovou a Lipavského.

Můj přítel v Srbsku před několika lety charakterizoval tamní politickou situaci slovy: „Ta vláda, kterou teď máme, je první, která není horší než ta předchozí.“ Myslím, že na takový šťastný okamžik si ještě počkáme. Andrej Babiš měl zřejmě kvalitní poradce, vybruslil z mnoha malérů, bez poradců by dopadl mnohem hůř.

Bylo vítězství koalic SPOLU a PirSTAN zasloužené, nebo bylo dílem náhody?

Na náhodu nevěřím, ale věřím na nečekanou souhru okolností. Jak jsem uvedl, covid nelze řešit „dobře“ ke všeobecné spokojenosti. To bylo velké štěstí pětikoalice, která teprve ukáže, že kritizovat je o dost lehčí, než věci dělat dobře. K tomu připočtěme obrovský vliv mediální masáže, která stále útočila na ANO a jeho koaliční partnery a umožňovala opozici stále útočit. Měli jsme nabýt dojmu, že správně by to dělali oni, kdyby mohli. SPD je v médiích podrobována jiné strategii, prakticky není skoro připomínána, aby se snad o ni občané nezajímali. Má být pro veřejnost neviditelná.