Díky slovům prezidenta Zemana na TV Barrandov se začalo opět hovořit o prezidentské pravomoci zastavit trestní stíhání neboli abolici. Vyjasněme si, prosím, na úvod, co znamená abolice a jaké místo má mezi pravomocemi prezidenta republiky.

Abolice je součást prezidentova práva milosti. Uděluje se v rámci neskončeného trestního řízení, které se tím zastavuje. Tedy ještě před vynesením rozsudku. Prezident tak může učinit v rámci přípravného řízení před podáním obžaloby i v rámci řízení před soudem. Obviněný, který tuto milost získal, má právo žádat o pokračování trestního řízení. Pak soud rozhoduje jen o vině, neukládá trest.

Někteří namítají, že se jedná o přežitek z feudálních časů, kterým panovník projevoval svou velkorysost a současně suploval nedostatečné opravné prostředky, a proto v dnešním moderním republikánském systému ztrácí smysl. Má podle vás stále smysl?

Smysl má a prezident Miloš Zeman by ji měl užívat častěji. Znám manipulace vedení státního zastupitelství s trestním řízením. Obecně je znám příklad, kdy si vrchní státní zastupitelství protiústavně vybírala soudy pro nařízení odposlechů a domovní prohlídky. Nejvyšší státní zastupitelství kryje protiprávní činnost některých státních zástupců. Je tedy prostor pro hlavu státu, aby proti těmto nezákonnostem zasáhla formou milosti. Pro mne není Nejvyšší státní zastupitelství zárukou pro nestranné rozhodnutí podle práva.

Prezident Miloš Zeman vysvětloval své případné („pokud by to bylo nutné, bych k tomuto kroku sáhl“) udělení abolice tím, že případné obnovení stíhání navzdory názoru dozorového státního zástupce, který se kauzou zabýval roky, by naznačovalo politický nátlak a zpochybnění spravedlnosti. Jak se díváte na tuto argumentaci? Je to dostatečně „silné“ pro uplatnění prezidentské pravomoci vstupu do trestního řízení?

Určitě ano. Kauza Čapí hnízdo má vedle trestní roviny i rozměr politický. Trestní rovina je dokonce pro mnohé druhořadá. Prvotně ji užívají ke svým politickým cílům bez ohledu na trestní právo.

Ze strany kritiků se objevují námitky, že by tím byla narušena rovnost občanů před zákonem a že „někteří jsou si rovnější“. Jak vnímáte tyto námitky z pohledu právníka? A není to tak, že prezidentská abolice, stejně třeba jako stížnosti ministra spravedlnosti, znamená určitou „nerovnost“ už z principu vždy a je třeba ji vnímat jako součást systému trestního práva?

Rovnost spočívá v tom, že milost může dostat každý. Je však nutné, aby se o ni prezident dozvěděl a aby byl seznámen se skutečnostmi, kdy dochází k manipulacím s trestním řízením. Určité kauzy budou více známy než většina běžných trestních stíhání. Prezident by si měl vytvořit aparát pro zhodnocení žádostí o milost, zvláště v případech, které dozorují vrchní státní zastupitelství. V jejich kauzách spatřuji věci, které hodnotím jako nekalosti, či dokonce jako zločiny státních zastupitelství. I lidé v taláru mohou páchat trestnou činnost.