Jak hodnotíte prezidentské volby na Ukrajině, jejich druhé kolo?

Jednačyřicetiletý komik Volodymyr Zelenskij se proslavil zejména svou televizní rolí ve hře Služebník lidu: v ní se z učitele Holoborodka stal prezident. Zelenskij vzal svou roli zcela vážně a tak se z herce také stal prezident, jak ukazují předběžné výsledky druhého kole ukrajinských prezidentských voleb – konečné budou známy až 1. května. Nejpozději 6. června by měl zasednout do prezidentského křesla v kyjevském Bílém domě, jak se také nazývá pro svou barvu – a tím i shodnou podobu s washingtonským prezidentským sídlem.

Tak se zakončil předvolební maraton, jehož vyvrcholením bylo čtvrteční klání obou kandidátů – současného prezidenta Porošenka a jeho oponenta Zelenského – na kyjevském sportovním stadionu, který pojme na 70 000 diváků. Z jejich slovních potyček nejvíce upoutala otázka, kterou Zelenskij dal Porošenkovi: je pravda, že povstalci ve východní Ukrajině mají ve svých tornách cukroví firmy Rošen?

To vyvolalo dvojí reakci. Jednak čokoládovna Rošen patří Porošenkovi - má svou filiálku i v Rusku -  a jednak použít termín „povstalci“ u bojovníků ve východní Ukrajině znamená vlastně přiznat, že tam nebojují „dobrovolníci z Ruska“, jak zní oficiální propaganda, ale že jsou to Ukrajinci, kteří tak svádějí de facto občanskou válku.

Těžko říci, zda se jednalo o pouhé přeřeknutí, nebo mělo hlubší smysl. Oba kandidáti totiž v předvolební kampani slibovali ukončení pětiletých bojů regulérní ukrajinské armády se separatisty, kteří na východě země vytvořili dokonce dvě separatistické republiky. Byly tedy dílem ruského vměšování, nebo projevem vnitřní nespokojenosti s kyjevskou vládou?

Porošenko vystřídal před pěti lety Janukovyče, který tehdy s velkou ostudou a s Putinovým osobním přispěním doslova utekl ze země, aby se trvale usídlil v Ruské federaci. Ostudný byl jeho útěk zejména proto, že za sebou zanechal mimo jiné honosnou vilu, která se stala poté oblíbeným cílem mnoha zvědavců, jak nákladně na účet státu si žil jeho nejvyšší činitel: od garáže zaplněné deseti luxusními vozy až po kohoutky v koupelnách z ryzího zlata, takový byl život prezidenta země, v níž třetina obyvatel nedosáhne ani na tu nejnižší minimální mzdu.

Právě sociální rozdíly a korupce jsou jedny z největších bolestí současné Ukrajiny, protože nejen křiví politiku, ale také podlamují morálku všech obyvatel. Prožil jsem na Ukrajině mnoho let, ještě v minulé dekádě jsem tam uváděl na padesát českých a německých firem a spoluzakládal deník Dělo a musím přiznat, že jsem se s korupcí střetával skutečně na každém kroku. Jako takový křiklavý příklad uvádím často příhodu, která se mi stala, když jsem jel autem po takzvané staré varšavské cestě uprostřed lesů. Zastavili mě dva milicionáři, tedy policisté a žádali na mně pro každého deset dolarů.

„Za co?“ udiveně jsem se ptal, protože rychlost jsem na tak špatné silnici ani nemohl překročit.

„Přejel jste nepřerušovanou bílou čáru uprostřed,“ tvrdili.

„Vždyť tu žádná není namalovaná!“ opáčil jsem.

„Ale bude!“ vítězoslavně svorně dodali s tím, ať se ani nesnažím stěžovat si, jsou dva a vždycky dosvědčí to, co budou chtít.

To sice se současnými volbami nesouvisí, ale jen částečně. Korupce dál pokračuje a dotýká se čehokoliv i z každodenního života občanů. A stejně tak nespolehlivá je politika, počínaje místními orgány a konče na mezinárodní úrovni, kdy nikdo s jistotou nemůže říci, kam vlastně Ukrajina spěje. Má mnoho rádců a dárců, namlouvačů typu Kecala z Prodané nevěsty, a ukrajinští politici rádi berou, ale už neplní tu druhou složku každého podobného, i politického obchodu. Pokud jsem sledoval volební kampaň, ve hře nebyly ani tak závazky vůči zahraničním partnerům, jako právě korupce a stále trvající boje na východě země.

Porošenko před volbami směřoval na Německo,  jeho sok na Francii. Vidíte v tom nějakou symboliku?

Nejenže v tom nevidím symboliku, ale ani žádný rozdíl. Možná pro Porošenka bylo Německo výhodnější, že tam mohl spíše uplatnit své čokoládové bonbony, Francouzi dávají přednost belgickým pralinkám. Pro Zelenského jako komika může být lákavější Francie – znáte nějakého německého komika? Jak povede však Zelenskij nějaké mezinárodní jednání, když kromě ruštiny a ukrajinštiny žádným jiným jazykem nemluví, teprve uvidíme. Problém není v překladu, problém je ve znalostech mezinárodní politiky. Ta je pro něj „tabula rasa“ - prázdný stůl, stejně však jako domácí politika. Ale zatím v ní stejně nemůže mnoho učinit, pokud neproběhnou i parlamentní volby, které jsou stanoveny na 27. října. A pokud se mu ze 450 poslanců nepodaří vytvořit činorodou koalici, bude muset vypsat další volby. Tak čas ukáže, jak si s tím poradí.