Proč se situace v Africe vyostřila právě v současné době? Nezapomínalo se dlouho na tento kontinent?

Vývoj v Africe vzbuzoval v posledním půlstoletí obavy a kritiky v periodických vlnách již vícekrát. Nově nezávislým státům bylo již záhy v dobré vůli vytýkáno, že „špatně vykročily“ ekonomicky, politicky, ekologicky. Koncem osmdesátých let se zvedla vlna afropesimismu, kterou pomáhaly tlumit snahy o demokratizaci a liberalizaci. Dnes nás děsí vlna uprchlíků směřujících do Evropy. Není to ale novinka. Alžírský vůdce Huari Boumedienne varoval již roku 1974 v OSN: „Přijde doba, kdy miliony lidí opustí chudé jižní země a zaplaví severní polokouli, aby uhájily holý život.“ Dnes se někdejší noční můry mění na realitu, s níž je nutné se vyrovnat.

Příčin, proč lidé utíkají, je spousta. Africké populace stále rychle rostou. Početné rodiny byly vždy v dějinách součástí strategie Afričanů, jak přežít v těžkých přírodních podmínkách. Pokroky zdravotní péče ve dvacátém století snížily kojeneckou a dětskou úmrtnost a populace začaly strmě růst. Od poloviny dvacátého století se odhadované počty obyvatelstva Afriky vyšplhaly od nějakých dvou set milionů ke dnešní více než miliardě. Roční průměrný demografický růst činí asi 2,6 procenta. Tradiční vysoká porodnost přesahuje trvale pět dětí na ženu. Přesněji řečeno, v arabských zemích za posledních deset až dvacet letech porodnost poklesla, na jih od Sahary ale stále zůstává a podle prognóz zůstane vysoká.

A teď hlavní faktory. Hospodářský rozvoj nestačí držet krok s demografií. Politická situace také velmi často nepřeje pokojnému rozvoji. Čas od času zasahují nepříznivě i přírodní činitelé. V súdánském pásu lemujícím z jihu Saharu přicházejí ničivé vlny sucha. A za vnější faktor podněcující k migraci bychom mohli označit i rozšíření moderních médií, které předvádějí on-line, jak lákavé možnosti nabízí dnešní svět. Ovšem jen někde a pro některé. Mladí lidé nevidí takovou perspektivu doma, ale právě jen tam, kde život poskytuje tolik šancí. Tradiční pospolitosti doma narušila nebo zcela rozbila již galopující urbanizace. Člověk se více cítí jednotlivcem, který se musí sám začít rvát o svou budoucnost. Někdy vlastně musí prchat. Doma jiní rváči vytvářejí s nejrůznějšími ideologiemi příliš horkou půdu pro přežití. Kolik uprchlíků, tolik individuálních, někdy podobných, ale ne zcela stejných osudů a motivací.

To, že se migrační vlna vzedmula právě dnes, má řadu místních důvodů. Ukážu alespoň na jeden velmi výrazný. Uprchlíky směřující do Evropy přes Libyi zadržoval v posledních letech své moci diktátor Muammar Kaddáfí na základě dohody, kterou za benevolenci a početné protislužby uzavřel se západoevropskými představiteli. V Libyi se dnes státní moc zhroutila, utečenci ze subsaharských států zemí volně procházejí a vydávají se všanc mafiánům, kteří je za peníze nakládají do lodí k plavbě za nadějí, možná na smrt. Jiní predátoři vydělávají zase na kšeftech se spoustou zbraní, které z rozpadlé Libye směřují do subsaharských zemí, kde zvyšují obecný neklid a bezprostřední hrozby nutící k útěkům.

Nezklamaly v tomto případě obecně i neziskové organizace, které v Africe působí?

Neziskové organizace, obecně NGO, konají velmi mnoho dobrého. Očekává se od nich ale příliš mnoho. Jejich možnosti působení bývají omezeny jen na určitou oblast, určitý okruh. Zaslouží si úctu a podporu.