Občanské sdružení Šalamoun – Spolek na podporu nezávislé justice v ČR se obává, že by z přímé volby hlavy státu vzešel prezident, který by nebyl důstojným představitelem našeho státu, a tak se obrací na Václava Klause, aby se o tuto funkci ucházel potřetí za sebou. Podle článku 57 odstavce 2 Ústavy ČR však „nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou“. Autoři výzvy ale nabízejí možnosti, jak situaci řešit, aby Václav Klaus mohl na Hradě zůstat minimálně pro dalších pět let.
Jedním z jejich argumentů je, že i Tomáš Garrigue Masaryk byl čtyřikrát zvolen prezidentem. „Za první republiky sice také platilo omezení při volbě prezidenta, že mohl být zvolen maximálně dvakrát za sebou, ale Ústava z roku 1920 dávala výjimku pro prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. A konečně i Ústava z roku 1948 dávala výjimku pro Edvarda Beneše, ten ji ale nevyužil,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz expert na ústavní právo Zdeněk Koudelka, proč mohl být první český prezident zvolen čtyřikrát po sobě.
První prezident měl výjimku, proč ne Klaus
Jednu z možných cest k prolomení překážky podle čl. 57 odst. 2 Ústavy vidí spolek Šalamoun právě v povolení výjimky pro Václava Klause ústavním zákonem podobně, jako tomu bylo v případě volby Tomáše Garrigua Masaryka. Důvodem pro tuto výjimku by mohla být zásadnost změny volebního systému, kdy se přechází na přímou volbu hlavy státu.
„Řekl bych, že v tomto případě není důvod zavádět výjimky. Spíš by se mělo posoudit, jestli je zachování tohoto pravidla v současné době v parlamentní demokracii rozumné. A pokud se dojde k závěru, že rozumné není, tak by to omezení mělo být zrušeno pro všechny, ne jenom pro jednu osobu,“ říká Zdeněk Koudelka s tím, že jsou státy, kde toto pravidlo neexistuje.
- SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta
Omezení je pozůstatkem z období přechodu od monarchií
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník