„Přátelé mě upozorňovali, abych do poměrů na vnitru už moc nevrtala, jinak se mi může něco stát. Prý tam každý článek vyšlý v ParlamentníchListech.cz detailně zkoumají právníci, aby mě mohli nějak dostat. Nicméně přece nyní nepřestanu,“ vysvětlila Helena Bartůňková reportérovi na okraji Prahy. Články s jejími výpověďmi zveřejněné v ParlamentníchListech.cz zaznamenaly velký ohlas a tak budeme s ohledem na svědkyni pokračovat.

Dost luxusní odměny

„Ve svém otevřeném dopisu ministru vnitra Janu Kubicemu jsem mimo jiné napadla i systém odměňování ze strany ředitele odboru interního auditu a kontroly (OIAK) Petra Plaňanského. Ten po zhruba měsíčním působení přiznal jím dosazeným bývalým policistům odměny, a to konkrétně Bc.  Zdeňku Kuncovi ve výši 15 000 korun a PhDr. Jaroslavu Michalcovi ve výši 10 000 korun. Tito pánové, kteří o práci, jež byla předmětem činnosti odboru, nevěděli zhola nic, což bylo zcela pochopitelné s ohledem na délku jejich působení na odboru a jejich předchozí praxi ve zvláštních policejních složkách, se ještě ani nestačili seznámit s novým typem práce ve funkci interní auditor (podle katalogu prací se má jednat o komplexní výkon interního auditu oborů hlavní činnosti ministerstva nebo vyhodnocování výsledků tohoto interního auditu), natož cokoliv udělat. Přesto už byli ve zkušební době vedle platu mimořádně odměněni za zajišťování součinnosti s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky v souvislosti s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu na základě výsledků zjištěných supervizí. V historii ministerstva nepamatuji případ, že by byl někdo ve zkušební době mimořádně odměněn. Nehodlám to dále komentovat, ale podle mě se v té době nijak nestačili zasloužit ani o základní plat a vím, o čem mluvím. Pro velké úspěchy v oblasti finanční kontroly, ke které nestačili ještě ani přičuchnout, respektive za loajalitu k řediteli, byli oba pánové povýšení od září do funkcí vedoucích oddělení s vyššími platovými třídami, příplatky za vedení a osobními příplatky. Nejde však o tyto pány, ale o systém odměňování jako takový,“ říká Bartůňková, která byla z OIAK na začátku roku propuštěna.

Anarchie na vnitru

Dále cituje, aby bylo jasno, patřičné paragrafy: „Pro státní správu jsou pravidla odměňování stanovena právními předpisy. Jednak obecně zákoníkem práce, jde o zákon č. 262/2006 Sb., ale i nařízením vlády č. 564/2006 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Vedle toho existuje nařízení vlády č. 222/2010 Sb., kterým se stanovuje katalog prací, podle něhož se vlastně určuje, do kterých platových tříd jsou zaměstnanci státní a veřejné správy zařazeni. Ani jeden z těchto právních předpisů se v praxi ve státní správě nedodržuje, protože nejsou zpracovány v potřebné kvalitě a jsou daleko horší než předchozí právní předpisy, které nahradily.  V praxi to vede k tomu, že zaměstnanci jsou zařazováni na druh práce, kterou ve skutečnosti nevykonávají a jsou odměňováni podle libovůle nadřízených. Naprostá anarchie v odměňování se na Ministerstvu vnitra datuje od nástupu Ivana Langera do funkce ministra vnitra, který z daní daňových poplatníků začal rozdávat odměny v řádech statisíců loajálním úředníkům. Bystře se osobně nepodepsal pod žádný sporný veřejný výdaj. Neúměrně vysokými odměnami rozdávanými náměstkům a ředitelům je přiměl k realizaci svých osobních zájmů tím, že se podepsali pod výdaje či jiná rozhodnutí o nakládání s majetkem státu. Bohužel skoro nikdo z vedoucích zaměstnanců ministerstva neodolal. Odolala pouze jediná jím dosazená ekonomická náměstkyně Blanka Vysloužilová, která radši odešla a skládám jí tímto poklonu.“

Šachování s platovými třídami

ParlamentnímListům.cz Bartůňková ukázala přehled připomínající škatulata hejbejte se, která se na Ministerstvu vnitra za Jana Kubiceho dějí v oblasti systemizace pracovních míst. Docházelo například k tomu, že v jednom oddělení bylo stejně či více vedoucích pracovníků než těch řadových. „Systemizace pracovních míst ve státní správě definuje strukturu základních organizačních útvarů z hlediska vymezení jejich skladby, která stanovuje vnitřní členění tohoto útvaru, například odbor a počet oddělení působících v tomto odboru, a určení počtu plánovaných pracovních míst podle katalogu prací, například ředitel, zástupce ředitele, vedoucí oddělení, ostatní zaměstnanci s příplatkem za vedení a řadoví zaměstnanci v určité funkci a platovém zařazení. Měla by sloužit jako nástroj stanovení optimální struktury úřadu za účelem řádně zabezpečit úkoly, které má podle právních předpisů zajišťovat. V reálné praxi se však stala spíše prostředkem k vytváření organizačních celků a pracovních míst pro umístění zájmových osob. Například právě u odboru interního auditu a kontroly to nakonec vyústilo v to, že u oddělení výkonu supervize a oddělení organizačního, metodiky a IT bylo nakonec systemizováno více pracovních míst s příplatkem za vedení, než bylo řadových zaměstnanců, kteří měli být řízeni. Nezřídka se také systemizace využívá k možnosti odstranění nepohodlných osob tím, že se v ní provede účelová změna, například se zruší pracovní pozice nebo se změní její obsah či název, čímž vznikne uměle vytvořený důvod k propuštění zaměstnance z takzvaně organizačních důvodů,“ dodává.