Vedení města chce nadále k tomuto lesu přistupovat se zvláštní péčí blížící se režimu v lesoparku Štěpánka. „Naším cílem je obnova tohoto lesa a jeho zachování pro budoucnost. V žádném případě zde nechystáme žádnou výstavbu,“ potvrdil první náměstek primátora Jiří Bouška. Zástupci města i odborníci se shodují v tom, že nejdříve je nutné pokácet suché a nestabilní stromy a souběžně začít pracovat na systematické a koncepční obnově tohoto oblíbeného lesa.

První větší kácení a s tím spojený vznik dvou pasek se zde odehrál loni v listopadu a vyvolal negativní ohlasy části místních lidí. Poté byly práce přerušeny a čekalo se na výsledky různých šetření a hodnocení. Nyní bude město spravovat les prostřednictvím odboru stavebního a rozvoje města a zvažuje navázat spolupráci s lesnickým poradcem a expertem na adaptaci lesů na klimatickou změnu Alešem Erberem, kterého doporučili i zástupci místních občanů.

Cílem města i podle názoru Aleše Erbera je potřeba v prvé řadě odstranit suché a staticky nestabilní stromy, které jsou již dnes vyznačeny v terénu a které jsou i nebezpečné pro návštěvníky. Neznamená to v praxi vytváření dalších rozsáhlých holin, ale pouze odstranění nebezpečných stromů, které jsou v rozdílné intenzitě rozsety v různých částech lesa.

„Vykácené plochy bude potřeba zalesnit listnáči. Ve druhé fázi se bude postupovat takovou těžbou, aby se spíše podpořily stromy se zdravou korunou, u nichž je předpoklad vyšší odolnosti proti suchu a škůdcům. Tento těžební zásah bude už ovšem silnější. Budou se totiž muset odstranit i stromy s nepravidelnou a ještě zelenou korunou, ohnutým kmenem či borovice, jež negativně ovlivňují nejvitálnější jedince. Celkově by zde měl vzniknout zpočátku světlejší les, řekněme parkového typu. V méně hustém lese si stromy nebudou tolik konkurovat o vodu a živiny. Vytvoří se lepší podmínky pro využití přirození obnovy lesa pocházejícího ze semen borovice či dub. Vytvořený ekosystém napomůže i k vyššímu zadržení vody a ozdravění na živiny ochuzené půdy. Snahou je docílit lesa, který bude druhově pestrý, výškově a věkově rozrůzněný,“ řekl Aleš Erber.

Les na Sahaře tedy kácení nemine, ale při systematické a dlouhodobé péči jej lze zachránit i pro budoucí generace, aby plnil mimoprodukční a rekreační funkce, a podpořila se i biodiverzita. „Věřím, že místní lidé pochopí potřebu těžby v principech přírodě blízkých zásahů, které jsou nutné pro záchranu borového lesa, a snahu všech zainteresovaných ocení,“ dodal Erber.