Častým společným jmenovatelem příběhů je nejbolestivější otázka odchodu jejich nejbližších. Vydání knihy se všichni obyvatelé domova nedočkali, jejich poselství se lze ale dočíst v řádcích každého z příběhů. A to bylo i původně zamýšleným smyslem publikace, zachytit vzpomínky pamětníků i pro dobu, kdy už tady nebudou… 

„Možná to zní zvláštně, ale stáří může být i krásné, má své půvaby i poetiku života. Chtěl jsem zachytit zajímavé, mnohdy statečné a výjimečné obyvatele našeho domova. Jejich často těžké životy, vždyť jde o generaci, která si pamatuje válku, nicméně častokrát jim život postavil do cesty i další strázně a překážky, ať už se jednalo o pracovní či rodinné situace,“ vysvětlil Juraj Chomič, ředitel Domova pro seniory Kamenec. Neobvyklý nápad vystřídala příprava a později samotná jeho realizace.

Autoři publikace se shodují na faktu, že tvorba této knihy byla jedním z nejkrásnějších zadání, které kdy mohli zpracovat. „Portrétovat staré lidi není v naší společnosti a době obvyklé. Běžně si lidé své prarodiče či praprarodiče nefotografují se záměrem jejich portrét umístit třeba v obývacím pokoji. Nutno také dodat, že senioři sami fotografování nevyhledávají. Přitom jejich tváře zračí zkušenost, odráží mnohé, čím člověk v životě prošel. Fotografie seniorů mají svou hloubku a vypovídají o portrétovaném i beze slov,“ konstatoval fotograf Adolf Horsinka.

Novinářka Scarlett Wilková zachytila vyprávění obyvatel v krátkých příbězích. „Ráda si povídám s pamětníky, ač rozhovory bývají často smutné, paradoxně mi však dodávají elán do dalšího života, když vyslechnu, co vše museli překonat. Dlouhodobě se zabývám i zpracováváním příběhů pamětníků pro projekt Paměť národa, některé příběhy jsem uložila i v této databázi. V Domově pro seniory Kamenec jsem klepala na desítky dveří a se zatajeným dechem pak poslouchala příběhy veselé, smutné, neuvěřitelné, dojemné, dramatické. Jejich životy byly mnohem zajímavější než ty naše, protože museli čelit různým překážkám, které my už neznáme,“ doplnila autorka.

Neobyčejná kniha je „jen“ dalším krokem v celé řadě dalších, které již vykonal Domov pro seniory Kamenec. Náměstek primátora Zbyněk Pražák připomenul: „V listopadu 2021 byl Domov seniorů Kamenec oceněn v rámci Národního programu Česká kvalita v oblasti poskytování sociální služby. Asociace poskytovatelů sociálních služeb vyhodnotila Domov seniorů Kamenec jako nejlepší v celé České republice. Mezi dosud více než sto dvaceti certifikovanými zařízeními sociální služby v Česku, získal v hodnocení historicky nejvyšší bodový výsledek. Pět hvězdiček se domovu přitom podařilo získat už dvakrát za sebou, a to vždy v dané době v bodovém rekordu. Hodnocení obsahuje přes tři sta kritérií v pěti základních oblastech – ubytování, stravování, kultura a volný čas, partnerství a péče. Mám radost, že  se můžeme chlubit tím, že v  ostravských zařízeních je o naše seniory  postaráno k jejich naprosté spokojenosti ve všech směrech.“

Domov pro seniory Kamenec byl otevřen 25. října 1975 jako Domov – penzion pro důchodce. Prošel mnohými změnami i velkou rekonstrukcí. Domov pro seniory Kamenec obývá 197 uživatelů, stará se o ně nyní 158 zaměstnanců. Průměrný věk uživatelů je 87 let, převažují obyvatelky, mužů je v domově 40. I tyto zajímavosti se spolu s životními příběhy obyvatel dočtete ve zcela výjimečném knižním počinu „pětihvězdičkového“ Domova pro seniory Kamenec s názvem Tváře a osudy. Křest knihy se konal 9. prosince 2021.