Zuzana Růžičková byla židovského původu. V lednu roku 1942, bylo jí patnáct let a studovala na gymnáziu, byla deportována do Terezína, později do Osvětimi. Ona i její maminka koncentrační tábory přežily. V Terezíně se Zuzana Růžičková seznámila s hudebníky, mimo jiné s klavíristou Gideonem Kleinem (1919–1954), který ji vyučoval hudební harmonii.

Vzpomínku Zuzany Růžičkové na to, jaké bylo se po těchto strašných zážitcích vrátit do Plzně, si lidé mohou přečíst na výstavě Čas nezapomnění v mázhauzu plzeňské radnice. Výstava připomíná 80. výročí transportů plzeňských Židů do Terezína. Vzpomínka Zuzany Růžičkové přibližuje, jak spolu s maminkou po návratu zjistily, že v jejich bytě žijí jiní lidé, kteří je ani nepozvali dál, a ony musely první noc po návratu strávit v noclehárně.

Už v září roku 1945 nastoupila Zuzana Růžičková ke studiu na plzeňskou hudební školu. V roce 1947 vystoupila na akreditačním koncertě, kterým se tato škola ucházela o status konzervatoře. Na budově v Kopeckého sadech, kde Zuzana Růžičková studovala a kde je dnes sídlo Konzervatoře Plzeň, je umístěna pamětní deska, která její studium v letech 1945–1947 připomíná. Autorem desky je klatovský sochař Václav Fiala.

V letech 1947 až 1951 studovala hru na klavír a cembalo na pražské AMU. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, poté studovala hru na cembalo v Paříži u švýcarské profesorky Marguerite Roesgen-Championové.

Během svého života koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku. Zuzana Růžičková se stala světovou ikonou v interpretaci hudby Johanna Sebastiana Bacha. Jako první na světě natočila kompletní Bachovu tvorbu pro klávesové nástroje. Záznam z let 1965 až 1975 byl oslavován pro svůj rozsah, mistrovství a originalitu. Sama Zuzana Růžičková v rozhovorech uváděla, že k Bachovi měla velmi silný vztah. Říkala, že abstraktní řád jeho hudby z ní dělá něco nadpozemského. Papírek s jeho skladbou držela v ruce, když přijela do koncentračního tábora v Osvětimi.

V letech 1979 až 1990 byla Zuzana Růžičková sólistkou České filharmonie. Získala mnoho ocenění, například roku 2003 dostala od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně či francouzský titul Rytíře umění a literatury. V roce 2010 ji její rodné město udělilo Pečeť města Plzně.

Umělkyně proslula nejen jako cembalistka, ale i jako pedagožka pražské AMU, vedla též mistrovské kurzy v mnoha evropských městech.

Manželem Zuzany Růžičkové byl hudební skladatel Viktor Kalabis (1923–2006). Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 v Praze, pohřbena je na Vinohradském hřbitově v Praze.