Cílem radnice je najít průnik mezi oběma skupinami a nalézt taková řešení, která pomohou zlepšit situaci lidí bez domova v Plzni, a veřejnost je bude akceptovat. Studii zpracovali odborníci Katedry sociologie Západočeské univerzity v Plzni pod vedením docenta Jana Váně. S výsledky studie nyní bude město pracovat, připravuje řadu opatření, jež mají pomoci řešit situaci osob bez domova.

„Dostali jsme velké množství zajímavých informací a zjištění. Pro mě nejpodstatnějším, a zároveň příjemným překvapením, je to, že přibližně 80 procent ze 754 oslovených občanů z řad veřejnosti se vyjádřilo v tom smyslu, že by město mělo problém řešit a nabídnout lidem bez domova pomoc,“ uvedl radní pro oblast ekonomickou, bytovou, sociální začleňování a nakládání s majetkem David Šlouf, jehož resort stojí za zadáním dané studie.

„Věřím, že výsledky, které jsme v rámci výzkumu získali, poslouží k tomu, aby byly přijaty takové kroky, které povedou ke zlepšení situace v práci s lidmi v bezdomoví. Význam našich zjištění spočívá v tom, že jsme aplikovali koncept tzv. Pace polls, v jehož rámci šlo o nalezení průniků v postojích veřejnosti a lidí bez domova při hledání řešení, která by byla pro obě skupiny akceptovatelná. Jsme přesvědčeni, že taková řešení jsme dokázali detekovat a nyní je na politické reprezentaci a organizacích, které se problémem zabývají, zda budou ochotni se jich ujmout a realizovat je,“ uvedl vedoucí výzkumu Jan Váně.

Veřejnost

Například téměř 54 procent respondentů z řad veřejnosti by přispělo na konkrétní aktivitu, kterou by město zajistilo pro lidi bez domova, tedy třeba na nocleženku, spací pytel, jídlo a podobně. Plzeňané se vyjádřili i k dalším otázkám, jako třeba, jak často potkávají lidi bez domova, kde nejčastěji, v jakých případech by mělo město dotyčným pomoci a další.

Veřejnost klade primárně velký důraz na to, aby řešení bylo funkční, tedy aby pomáhalo, bylo využité a nenarušilo pořádek, finanční stránka je až druhotná, nikoliv ale nepodstatná. Plzeňané jsou také pro, aby ve městě vznikly bezalkoholové zóny, souhlasí 91 procent dotázaných.

Lidé bez domova

Významné informace přinesly pak samotné rozhovory s lidmi bez domova. „Osloveno bylo 325 osob, 43 z nich rozhovor odmítlo, 282 se jej zúčastnilo. Díky tomu například víme, jaké návyky, potřeby a očekávání dotyční mají, zda jsou v kontaktu se svými rodinami, zda nocují o samotě, nebo například ve dvojici, v jakém rozsahu v posledním roce pracovali, kde se nejčastěji pohybují a zejména pak také, o jaké konkrétní služby ze strany města by měli zájem. Já osobně za pozitivní považuji například to, že 69 procent dotazovaných osob bez domova chce v maximální možné míře změnit svůj život k lepšímu,“ přiblížil David Šlouf.

Ze studie vyplynulo, že polovina respondentů bydlela před přechodem na ulici ve standardním bydlení, třetina na ubytovně. Celkem 57 procent dotázaných žije na ulici do pěti let, konkrétně do jednoho roku je to 27 procent respondentů. Necelé dvě pětiny dotázaných lidí bez domova nocují o samotě, necelá třetina ve dvojici. Třetina nebyla za poslední rok v kontaktu s nikým ze své rodiny, třetina byla v kontaktu s rodiči. 35 procent respondentů nebylo v kontaktu s nikým ze svých přátel, kteří mají stálé bydlení. Polovina lidí bez domova se pohybuje v oblasti třetího městského obvodu.

Dotazy se týkaly i pracovních návyků, kdy třetina lidí bez domova pracovala za poslední rok 6 a více dní v kuse, pětina 4 až 5 dní a třetina vůbec nepracovala. Co se týká konzumace alkoholu, 50 procent lidí bez domova pije alkohol maximálně jednou týdně nebo méně, celkově pětina zcela abstinuje.

O služby ze strany města by dotyční měli zájem. Například 78 procent lidí bez domova by využívalo nízkoprahové denní centrum, tedy místo, kam si mohou přes den zajít, kde si mohou odpočinout, ohřát jídlo, posedět, vyprat si, osprchovat se. O vývařovnu s jídlem zdarma by mělo v zimě zájem 63 procent dotázaných, 85 procent lidí projevilo zájem o veřejné sprchy, tedy místo, kam by se mohli přijít umýt a nemuseli by se hlásit předem. O nízkoprahové centrum jen pro ženy by mělo zájem přes 82 procent žen bez domova.

Pokud by město vybudovalo azylový dům s intenzivní sociálně terapeutickou prací vedoucí ke snížení konzumace alkoholu a směřující k návratu dotyčného do společnosti a na trh práce, 69 procent uživatelů, pro něž je tato služba určena, by jej využilo. O sociální bydlení by se přihlásilo 87 procent lidí bez domova, tedy konkrétně o byt, v němž by platili městem regulovaný nájem, pravidelně spolupracovali se sociálním pracovníkem a udržovali dobré vztahy se sousedy. Celkem 86 procent lidí bez domova pak projevilo zájem o unimobuňku s tím, že by se o ni starali, udržovali si ji, řezali dříví na topení, opravovali by si ji a podobně. Necelá třetina dotázaných osob bez domova by byla nyní spokojená v unimobuňce, čtvrtina v normálním bytě a pětina v sociálním bydlení.

Co bude dál?

Na základě výzkumu a zpracovaných dat vytvoří Plzeň koncepci, která bude systémově řešit bezdomovectví na území města. „Chceme ji mít hotovou v prvním čtvrtletí příštího roku, projednáme ji se všemi klíčovými aktéry, tedy nejen v rámci města, ale i s odbornou veřejností a pomáhajícími organizacemi. Poté půjde do zastupitelstva,“ přiblížil další postup David Šlouf. Koncepce bude podkladem pro akční plány, v nichž už budou konkrétní opatření s přímou vazbou na rozpočet města. Konkrétně se město zaměří mimo jiné na provozování nízkoprahového denního centra, azylového domu a poskytování teplého jídla v zimě, v tomto byl největší průnik mezi veřejností a lidmi bez domova.

Výstava k tématu

Tématu bezdomovectví se věnuje také nová výstava v Plzni, nazvaná Bezdomovectví. Co vidíme? Co chceme vidět. Instalována je u lavičky Václava Havla v Šafaříkových sadech. Autory výstavy jsou Jan Váně, Nikol Kubátová, Jakub Václavů a Petr Vašát. K výstavě vznikl také web ZDE.