Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jestli tedy mohu zareagovat, tak já jsem ho pak stáhl a podal ho kolega Kubíček, pokud je mi dobře známo, na těch 72 dnů. 

Já bych chtěl zareagovat na slova pana ministra a na debatu, která tady proběhla. Já si myslím, že největší problém je, že tato směrnice vlastně přichází sem do schvalovacího procesu až po vypuknutí války na Ukrajině a zároveň s rostoucí energetickou krizí, kdy to vyvolává řadu otázek, řadu problémů. Jinak si myslím, že pokud by nebyla energetická krize, pokud by nebyla válka na Ukrajině, tak se tady nemáme dnes o čem bavit. Je to svým způsobem logicky navazující návrh na zelenou politiku Evropy, na Green Deal, nicméně problém dnes já nevidím ani v tom, že tady uděláme novelu zákona o zadávání veřejných zakázek v této oblasti, s tím, že nějaké procento dopravních prostředků musí být poháněno alternativním pohonem, ale já si spíše kladu otázku, že mi připadá, že bychom měli spíše zpomalit v těchto věcech, protože za prvé ceny energií rostou prudce nahoru a hlavně některé druhy energie vůbec nemáme nebo se může stát, že je vůbec mít nebudeme. Pak je samozřejmě otázka ekonomiky provozu těchto vozidel, protože každý správný hospodář si vždycky spočítá náklady na dopravu a tady prostě jak uděláte to auto na CNG nebo na elektriku, tak prostě se do těch nákladů nevejdete ve srovnání s klasickými naftovými motory.

Já to všechno chápu, já nejsem pro zamítnutí tohoto návrhu, nicméně si myslím, že určitá míra opatrnosti by tady měla být. Já jsem spíš očekával, že třeba Evropská komise se zamyslí nad těmito požadavky a přehodnotí některá svá nařízení, kterými se musíme řídit.

Ale nic takového se zatím neděje a mně připadá, že jsme na Titaniku, který jde postupně ke dnu a my tady ještě hrajeme a tváříme se, že prostě se nic nestalo a že všechno bude zalito růžovou barvou.

Proto já osobně jsem velmi skeptický k těmto nařízením a jejich aplikaci do českého národního práva. Ale musím říct, že chápu pana ministra. To varování před zahájením řízení ze strany Evropské komise chápu jako vážnou hrozbu. Nicméně má letitá praxe tady v této budově mi říkám, že pokud zahájíme legislativní proces, tak už ta přímá hrozba není tak vážná. Nakonec v září máme sice jakoby skoro za rohem, ale pořád máme dost času.

Myslím si, že se budeme k tomu muset vracet, protože pokud neřekneme to B k tomu A, kde na to vezmeme a jestli to budeme chtít všechno tohle po našich občanech, tak brzy dojdeme do situace, kdy budeme všichni překvapeni. Že prostě ta míra ochoty platit zvýšené náklady bude do té doby, pokud ta společnost na tom bude dobře. Pokud se ta situace bude zhoršovat z hlediska nákladů na životní prostředky, jako jsou energie, potraviny, tak se nám může stát to, že občané začnou tvrdě kritizovat tato nařízení a může to rozkolísat nejenom Českou republiku, ale celou Evropskou unii.

Předtím já varuji. Protože možná na rozdíl od některých kolegyň a kolegů tady v této budově se domnívám, že z hlediska zachování stability míru v Evropě nic lepšího není, i přes ty problémy, které máme se svým členstvím v Evropské unii. Nic lepšího není a je potřeba si pořád uvědomovat, že rozpad Evropské unie by mohl znamenat i rozpad celých společností. Protože Evropská unie nevznikla jako ekonomický pakt. Ono se to tak tváří, jako ty Římské smlouvy. Ale Evropská unie vznikla jako pakt pro zachování míru v Evropě po zkušenostech z těch dvou světových konfliktů, ze kterých Evropa vyšla silně pošramocena.

Takže já před tím varuji. Nicméně považoval jsem za nutné vás upozornit na to, že ty problémy, které tady přijdou, s těmito aplikacemi těchto evropských směrnic, které vznikaly v době, kdy ty problémy tady nebyly. Dneska problém je, že energií je málo, proto jsou tak drahé. Ono to začalo už před tou válkou, abychom to říkali zcela jasně. Kritiky těch společných trhů jsou samozřejmě na místě, ale je potřeba si uvědomit, že Česká republika třeba z hlediska společného nákupu plynu je relativně malým státem a bez společného nákupu v rámci Evropské unie to prostě nezvládneme.

Ale to jsem jen trochu odbočil. Chtěl jsem jenom říct, že vůbec nejsem nadšen z aplikace této směrnice, vůbec osobně ne. Rozhodně jsem tady stáhl ten svůj návrh na prodloužení lhůty na projednávání mezi prvním a druhým čtením na 72 dní, to jsem stáhl. Nicméně návrh tady padl znovu. Ale rozhodně za sebe nepodpořím zkrácení této lhůty, protože pro mě je to výraz toho, že prostě tato aplikace směrnice pro mě je velmi obtížná a nedovolil bych si vám navrhnout nic jiného. Děkuji vám za pozornost.