Ano děkuji, vážený pane předsedající. Já bych chtěl samozřejmě zareagovat na tu rozpravu, která tady probíhá. Tady se ukazuje, jak je občas nebezpečné přijít s dobrou myšlenkou a otevírat některé zákony. Tady ten návrh se vůbec netýká maloobchodu a my tady mluvíme právě většinou o tom maloobchodu. Je to o velkoobchodu, to je něco jiného. Ale to, jestli mají občané zmatek, které svátky ty obchody mají otevřeno a které ne a že noviny to musí psát. Já říkám, aspoň mají noviny co konkrétního psát, když vidím dneska tu mediální scénu. Ale to je jenom odbočení.

Já vám řeknu jiný příklad. Když už teda říkáme, jak se staráme o ty rodiny, aby trávily čas jinak, spolu. Tak ono to tak vůbec nefunguje. Já si vzpomínám, když jsme tento návrh zákona schválili, prošel legislativním procesem, tak byl státní svátek, na který se to vztahovalo. Nevím, jaký už to byl. A opravdu v Hradci Králové v Carrefouru, dneska už se to asi jmenuje jinak, tam bylo otevřené pouze multikino a bylo tam děsivě prázdno. Vypadalo to, že ten zákon jako takový bude fungovat. No jo, ale teď jsem tam byl na státní svátek, omylem jsem si tam jel něco koupit, nevšiml jsem si, že krámy jsou zavřený. Ale nebylo kde zaparkovat, protože ty lidi chodili do těch kaváren, do toho multikina a stejně trávili ten čas toho svátku prostě v tom obchodním domě. Tak si nedělejme iluze, že to k něčemu pomohlo.

A další věc. Já vám řeknu, komu to pomohlo, tento návrh zákona. Našim vietnamským obchodníkům. Protože ti mají všichni ty krámy do těch 200 metrů čtverečních. Dneska vlastně fungují na každé obci, na každém městě. A pokud je zavřený ten velkoobchod, ten velký krám, tak oni z toho samozřejmě mají profit. Mimochodem nakupují ve velkém v těchto velkoobchodech. Děkuji.