Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte,

abych se i já vyjádřila k návrhům pana ministra Jurečky jako poslance k sociálním službám. Dneska se zabýváme zásadním rozhodnutím týkající se budoucnosti sociálních služeb v naší zemi. Novela zákona o sociálních službách, kterou jsme dostali k projednání všichni, a kterou vlastně projednáváme dneska v druhém čtení, vyvolává pořád vážné otázky a obavy všech organizací, kterých se tato novela týká. Všichni se ptají a ptáme se, zda skutečně bude sloužit nejlepšímu zájmu těch, kterým pomáhat má, tedy tělesně postiženým a organizacím, které pečují o tyto pacienty a o tyto osoby a samozřejmě o další sociální služby.

Především bych chtěla zdůraznit nedostatečnou konzultaci s odbornou veřejností a přímými adresáty těchto změn. Jak je možné, že klíčoví aktéři nebyli řádně zapojeni do přípravy tohoto návrhu, který má mít tak hluboký dopad na jejich životy a na jejich práci? Musíme se zabývat také rizikem rozkolísání sociálních služeb s nadregionální působností. Nejasnosti klientů v rozdělení kompetencí mezi státní a regionální úroveň mohou vést ke zbytečné administrativní zátěži a plýtvání finančními zdroji.

Jak tedy zajistíme, aby se zdroje využívaly co nejefektivněji? Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomuto kroku přistoupilo po auditu dotačního titulu B, určeného právě regionálním službám, v němž byla nalezena závažná zjištění. Proto běží pilotní program, při němž by se měly nastavit indikátory nadregionality a nákladovosti jednotky péče. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí by stanovením sítě měla být zajištěna stabilita financování těchto služeb, protože doposud tato jistota nebyla. Jenže na schůzi výboru pro sociální politiku, kterou už tady zmiňovali naši kolegové, které jsme se všichni účastnili, přítomní poskytovatelé sociálních služeb se jednohlasně shodli na tom, že úprava v navržené podobě pro ně znamená snad ještě větší nejistotu než doposud. Síť má vzniknout, respektive fungovat od ledna roku 2026, některé změny však již mají platit od poloviny tohoto roku, což pro poskytovatele znamená rok a půl nejistoty. Pokud se přitom béčková regionální služba dostane pod krajskou, tak zvanou áčkovou službu, to garantováno není. Není garantováno, že ji kraj přijme a bude mít zajištěné financování.

Například David Pospíšil z výboru Unie sociálních služeb zde řekl: Chceme, aby se kultivovala legislativní úprava nadregionálních sociálních služeb, nicméně to, co nám bylo představeno, má zásadní legislativní vady. Co se týče jistoty či nejistoty financování, je novela šlápnutím z bláta do louže - tak hovořila Klára Kalibová, ředitelka společnosti In Iustitia(?). U odborného sociálního poradenství určeného obětem trestných činů, předsudečného násilí či obchodu s lidmi a dalšími specifickými cílovými skupinami byla přislíbena diskuse o tom, jak dopadne, jestli spadne do béčkových služeb, případně do jakého titulu bude vůbec náležet. K této diskusi však bohužel vůbec nedošlo a doposud jsme v nejistotě. Podotýká, že odborné sociální poradenství podobně jako krizové linky poskytuje služby v anonymním režimu. Nejsme tedy schopni často identifikovat, z jakého regionu se k nám naši klienti dovolají.

Zavedení sítě je dobrý nápad, ale musí být specifikováno vyhláškou, případně nějakým jiným způsobem. Zároveň všem současným poskytovatelům v béčkových službách musí být zajištěna kontinuita tak, aby nedošlo k ohrožení více než 400 tisíc jejich klientů. Dále také dodává, že dokonce je nám doporučováno, abychom si brali úvěry v bankách. Stát tu nutí ředitele organizací, aby dotovali něco, co stát nebyl dlouhodobě schopen vyřešit ve smyslu systémového nastavení. My nepotřebujeme tento návrh, my potřebujeme diskusi, změnu financování a to, aby participace, o kterou se Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě otírá a říká, že k ní dochází, tak aby k ní opravdu a skutečně docházelo.