Obchod probíhá tak, že výrobci dodávají a teprve zpětně za uplynulý měsíc se dozvědí, za kolik vlastně dodávali. Mlékárna jinak pracovat nemůže, stát nikomu z nich moc nepomůže. 

Dojnice ve stájích jsou investicí, která začala někdy před třemi roky, kdy se narodila telátka a dospívala do kondice dojnic. V té době chovatel platí náklady na krmivo a ustájení a nedostává zpět ani korunu, pouze drobnou dotaci v řádu několika stokorun na jeden kus. Dojnice pak začne produkovat mléko a chovatel se stává zajatcem trhu. 

České mlékárny stojí proti daleko větším konkurentům ze zahraničí. Obchodní řetězce často odebírají silně dotované výrobky zahraničních mlékáren, s čímž se ty české vyrovnávají velmi těžko. Sníží výkupní cenu chovatelům a nakonec dodají mnohdy i obchodníkům za ceny pod svými náklady. Na regálech řetězců to ale nepoznáte, tam je mléko pořád nejméně dvojnásob drahé oproti cenám výrobců.

Za těchto okolností dosáhla mlékárna Olma zisk přes 215 milionů korun. Vyplatila mzdy svým 460 zaměstnancům, zaplatila daně, sociální a zdravotní pojištění, což představuje odhadem částku kolem 100 milionů korun. Zároveň připravila investiční projekty, které se kryjí s evropskými prioritami a získala na ně evropské dotace v rozsahu necelých 63 milionů korun. Takový podnik jistě patří do výkladní skříně – neodvádí daně do daňových rájů, na domácím trhu je dobře přijímaný, patří k dobrým zaměstnavatelům a ani zahraniční řetězce jej nemohou tak úplně vydírat. Trochu jiný dojem mají ale získat voliči, kterým je stejná informace předkládána s jiným slovosledem: Mlékárna Olma, kterou  v roce 2009 ovládl Agrofert Andreje Babiše, vykázala loni růst zisku o 4,4 % na rekordních 2015 milionů. Olma zároveň získala dotace, které pokryjí takřka polovinu jejích nákladů na modernizaci technologií. 

Cílem demagogie je učinit lež uvěřitelnou. Cílem dojmologie je způsobit, aby pravdivé informace vyvolaly žádoucí, většinou opačný dojem. S údaji kolem Agrofertu se to některým novinářům docela daří, že?

Převzato z profilu političky.