Zvlášť, pokud na základě určitých televizních záběrů žijí v přesvědčení, že vejce na pultech našich obchodů jsou „vytěženy“ ze slepiček, které se tísní v hromadných klecích, kde si mohou tak nanejvýš zobnout nějakého krmiva a vypudit ze sebe vajíčko. Nejnovějším typem aktivity těchto zachránců zvířat je vykupování nebohých slepiček z velkochovů a jejich předávání k volnému chovu na dvorky malopěstitelů. Dokonce je tu záměr založit velký Pipi-park, tedy prostor pro otevřený, přirozený chov slepic, kde si budou moci návštěvníci vše prohlédnout, pokochat se životem slepic ve volné přírodě a třeba přidat se k dnes tak populárnímu záchranářskému hnutí.

Píší o zubožených slepičkách, které ztratily v klecovém chovu peří, které již v takovém prostředí nejsou schopny produkovat vajíčka a jsou tedy z chovů vyřazovány na jatka. To je ovšem mnoho bludů a polopravd – na nich je ostatně založena celá „protiklecová“ kampaň od samého počátku.

Především je třeba připomenout, že chov slepic je z technického hlediska podřízen celoevropské normě, která nějaké tísnění v klecích nepovoluje. Od roku 2012 platí, že slepice musí mít prostor pro hřadování, musí se ve svém „příbytku“ volně pohybovat, musí zde mít své popeliště a hnízdo. Pravda – neběhá volně po dvoře, ale tento „diskomfort“ je vyvážen na druhé straně vysokou hygienou chovu, prakticky nulovým výskytem parazitů a salmonelozy – tedy jevů, které jsou naopak na dvorcích zcela běžné.

Nu a teď pár argumentů, které jsou možná pro někoho sporné, ale jsou zcela realistické: vajíčko z běžného velkochovu se vyrábí zhruba za 3 Kč/kus. V halovém odchovu, kde se slepičky mohou volně pohybovat po určitém prostranství, stojí jedno vejce 6 korun, tedy zhruba dvojnásobek a v těch nejlepších podmínkách (tzv. bio-vejce) jsme dokonce na trojnásobku! Boj za lepší život slepic je tedy bojem za dvoj – až trojnásobné zdražení vajec. Pokud by měla být zachována stávající produkce, zároveň by to znamenalo několikanásobné rozšíření ploch, na kterém by se slepice musely chovat. Byly by to hektary a hektary půdy, nejspíš kolem vesnic a měst, kde by slípky hnízdily, hřadovaly, odkud by se musel odvážet odpad a dovážet krmivo. To by se nejspíš rozhazovalo po zemi, kde by se o ně slípky utkávaly a kde by samozřejmě byl přítomen roztoč, další paraziti, plísně a plevely. Je to řešitelné, ale není to tak růžové jako jeden „Pipipark“ na ukázku.

Myslitelná je samozřejmě i druhá varianta, totiž, že by se spotřeba vajec celkově snížila. Bylo by to ovšem dost divné, protože vejce do zdravého lidského jídelníčku rozhodně patří a je těžko nahraditelné.

Výše zmíněné „otřesné“ záběry zubožených slepic také stojí za komentář. Přepeřování je jev u slepic běžný, slípka v tomto stavu vypadá opravdu neboze a snůška výrazně klesá. Je to ovšem dočasné a nikdo kvůli samotnému přepeření nedává slepice utratit. Koneckonců sami zachránci by nejspíš potvrdili, že slípky po přepeření jsou zdravé a čilé, že vesele snášejí malochovatelům vajíčka a nenesou tedy žádné stopy zbídačování ve velkochovech.

Myslím, že iniciativa by měla směřovat k dodržování norem, ne k jejich dalšímu zpřísňování na základě emocí, které jsou vyvolávány do značné míry uměle a ne zcela poctivě.

Maloobchodní řetězce (alespoň jeden z nich) nyní vyhlašují, že do roku 2025 zcela zastaví prodej vajec z klecových chovů. Je to farizejské a nepoctivé prohlášení. Jednak dobře vědí, že klasický klecový chov je už 7 let zakázaný, takže ani dnes už taková vejce neprodávají, protože je nikdo nevyrábí. Zadruhé se jim nepochybně líbí myšlenka mírného poklesu spotřeby a výrazného zvýšení ceny vajec. Je to vyšší obchodní marže a úspora nákladů (nižší odbyt = méně skladových a prodejních ploch, méně práce). No a zatřetí: není moc jasné, proč s tím chtějí začít až v roce 2025. Proč budou čekat 6 let? Není to spíš tak, že sliby nic nestojí, marketingově pomáhají, za pár let se možná předělá názvosloví a co je dnes prodáváno jako „vejce z klecových chovů“ (kód začíná číslicí 3) se bude jmenovat „vejce z „běžných chovů“ a bude vymalováno.

Možná si autoři tohoto marketingového nápadu myslí, že česká hospodyňka je tak trochu obyvatelka z „Pipiparku“, ale v tom se silně mýlí. Nebuďme naivní a nepropadejme uměle vyvolaným dojmům.

Ke zvířatům je třeba se chovat ohleduplně, ale také zodpovědně. Něco o tom vím, neboť jsem část svého profesního života strávila v čele hřebčína. Mohu každého ujistit, že mezi „koňáky“ je vztah ke zvířatům obzvlášť vytříbený, poctivý a odpovědný.

Píši to s vědomím, že žádné zvíře není pouhým biologickým přístrojem, který řídí pouhé instinkty. Možná nemá takový rozum, jako člověk, ale rozhodně má to, čemu u lidí říkáme duše.  To právem vyvolává naši úctu a odpovědnost. Ta je ovšem oboustranná – ke zvířatům, která chováme, ale také k účelu, pro který tak činíme.

Vegetariáni a vegani nechtějí konzumovat maso, aby se zvířata nemusela zabíjet. Jeden mi o tom barvitě vyprávěl, když mu na čelo sedl komár. Bez zaváhání komára plácnul a pokračoval ve výkladu. Možná také doma bojoval s krtkem na zahradě, možná musel deratizovat sklep, ale vepřového masa by se ani nedotknul.

Zaplácnutého komára jsem mu nevyčetla, ale veganství je jeho volba, která ale s úctou ke zvířatům nemá mnoho společného. Alespoň ne v jeho případě.