Povídaček je ovšem celá řada, takže se bude diskutovat, bude se při tom trochu lhát a trochu překrucovat, ale nakonec to stejně nikam nepovede. Už v roce 2004, když jsme vstupovali do EU a když jsme se zavazovali k budoucímu přijetí společné měny, bylo všem jasné, že to rozhodnutí bude jen a jen politické, tedy nikoliv rozumové, ale emocionální.

Teď je ale situace trochu jiná: pětikoalice má čím dál tím víc problémů, preference jednotlivých vládních stran povážlivě klesají, vláda čelí kritice ze všech stran. V takové situaci je neškodné téma přijetí eura darem z nebes. Není divu, že strana s nejnižšími preferencemi, TOP 09, téma odstartovala a že šikovní mediální stratégové rozvrhli v tomto spektáklu role těm ostatním. ODS bude hrdinně odolávat tlaku svých ostatních soukmenovců a bude jediná „rozumně“ odmítat celou diskusi. Ostatní budou z různých důvodů pro, budou tvrdit, že máme začít plnit slib, který jsme dali a že nás to stejně nemine. Budou dokonce tvrdit, že je to pro nás výhodné, zatímco jiní budou obhajovat naši vlastní měnu a její stoletou tradici. 

Všichni budou velmi daleko od reality. Do toho ovšem vstupuje návrh, aby se o budoucí měně rozhodlo v referendu. To zřejmě architekti této mediální šarády nedomysleli, protože to by se evidentně nehodilo v tomto představení nikomu. 

Náš současný závazek vstupu do eurozóny sice stále platí, ale je časově nezávazný. Na základě referenda by to bylo jinak. Buď by tady stálo proti nynějšímu příslibu jasné, všelidové „ne“, nebo by tu naopak bylo stejně jasné a imperativně naléhavé „teď“. Tato vláda ale není schopna jednat v takových dimenzích. Jak se už dva roky ukazuje, tato vláda umí jen slibovat a ujišťovat, prosazovat silová řešení a pak ustupovat, když se její kroky projeví jako unáhlené. 

Jestli tedy strany pětikoalice zvedají toto téma, pojďme s vědomím, že je to téma politické, vyvolat referendum. Proběhnou kampaně pro a proti a bude jasno. A můžeme se pak vrátit k tomu, co je pro tuto zemi a její ekonomiku skutečně důležité: jak obnovit růst, jak uvolnit firmám prostor k vyšší prosperitě a jak oživit zdroje růstu životní úrovně. Vláda se tím nezabývá, ale to na naléhavosti těchto otázek nic nemění.

A ještě poznámka: euro vzniklo v roce 1999, v hotovostní podobě bylo zavedeno v roce 2001 a tehdy patřilo do eurozóny 11 zemí. Dnes je jich 20. Dvě země – Dánsko a Švédsko – do eurozóny vstupovat nehodlají a pět zemí – včetně nás – je v režimu platného příslibu bez stanoveného termínu. Průzkumy veřejného mínění zatím ukazují spíš rezervovaný přístup Čechů ke společné měně, takže bychom si možná mohli vyjednat díky referendu podobnou pozici, jakou mají Dánsko a Švédsko. Jestli je toto cílem těch, kteří voláním po euru toto téma spustili, to se jistě časem dozvíme.  

Převzato z profilu političky.