Vše bylo ještě umocněno rozpadem SSSR, kterým jeho bývalé satelity získaly svobodu a demokracii. Evropské země, v kterých nebyl nikdy „komunismus“, žily dlouhé roky v přesvědčení, že relativní blahobyt je už nastálo. Jejich někteří čelní představitelé velmi lehkovážně dopustili „předání“ části strategického průmyslu do Číny a Ruska. Levnou ropou, plynem, cenou surovin a výrobků vše odůvodňovali.

Tím, že pouze divadelními gesty reagovali na ruské obsazení Krymu, části Gruzie, Moldávie a Ukrajiny, Putina a spol. přesvědčili, že si to mohou dovolit. A k všeobecnému překvapení si to 24. února 2022 Putin dovolil. Jeho hordy vtrhly na Ukrajinu a začaly vraždit. Jako vždy a všude.

Jedno všeobecné známé přísloví říká, že tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne. Ten den se ucho utrhlo hned několikrát. Putin si myslel, že za tři dny obsadí Kyjev, do čela Ukrajiny dosadí svou loutku a začne normalizace. Překvapený západní svět nabídl prezidentovi Zelenskému azyl a byl ještě více překvapen, že chtěl zbraně. Mužská část národa vlezla do zákopů, ženská sbalila děcka a šest milionů jich odešlo mimo Ukrajinu. Z toho 500 000 k nám. A začala válka, která je svou urputností srovnatelná s II. světovou válkou. Zatím na menším prostoru.

Válka se z uvažovaných pár dní protáhla už na dva roky a konec je v nedohlednu. Pokud by ukrajinský konflikt neprobíhal v tomto rozsahu, nikdy bychom se nedozvěděli, jak má NATO prázdné sklady. Jednotlivé členské země nestačí dodávat Ukrajincům náboje. Předešlé řádky nezpochybňují technickou vyspělost zbraní některých zemí NATO. Pouze se zdá, že s žádným konfliktem tohoto či většího rozsahu nepočítaly a těch „pár kusů“ od každého mají připravené pouze na vojenskou přehlídku. Některé země NATO, kdysi členové Varšavské smlouvy, situace využily a na Ukrajinu poslaly vše, co měly ve skladech. Úroveň zaslaného dokazuje to, že všechno, co bylo naloženo na vagónech, znám z vojny. Sloužil jsem jako řidič v letech 1969-1971. Zaplať Pánbůh, že sklady byly od tohoto šrotu vyčištěny. A ještě jsme za to dostali nějaký ten dolar.

Když začala válka na Ukrajině, tak jsem měl strach, jak se k tomu postaví věčně rozhádaná Evropa. Mám velkou radost, že jako občan jsem také „členem“ NATO. Dámy a pánové v čele jednotlivých zemí pochopili vážnost situace. Ani z výstřelků pana Orbána nemám strach. Maďaři nejsou žádní rusofilové a dobře si pamatují, že jich bylo 100 000 povražděno v roce 1956 ruským vojskem při potlačování maďarského povstání.

Konflikt Ukrajiny s Ruskem také ukáže, jak silná a vyspělá je demokracie v Evropě. Demokracie, to jsou stále se opakující svobodné volby. Věřme, že voliči v jednotlivých zemích nevyberou do svého čela nějakého pacholka nebo křížence. Podstatně větší strach mám z předvolebního vývoje v USA. Je velká ostuda, že Donald Trump kandiduje za stejnou stranu jako nepřekonatelný Ronald Reagan. Trump je pro Evropu velmi nebezpečný a nemocný člověk. Pokud bude zvolen, žádné ráno nebudeme vědět, do čeho se probudíme. Věřme, že americké soudy mu v kandidatuře zabrání, nebo že volby opět prohraje.

Pro tentokrát se vyhnu popisování politické situace v České republice. Souboj koalice s opozicí ztratil jakoukoliv úroveň. Andrej Babiš ví, že pokud rétoricky vydrží kritizovat vládní koalici, tak s převahou na podzim 2025 vyhraje parlamentní volby. A nejen ty. Bohužel jsem přesvědčen, že Petr Fiala a spol. nemají občanům co nabídnout, aby volební průzkumy zvrátili. Děsivý je údaj o tom, že zkrachovalo nebo přestalo podnikat zhruba 280 000 našich spoluobčanů soukromníků. A Fialu ani Babiše to nezajímá. To je neodpustitelné.