K napsání tohoto článku se chystám už opravdu dlouho. Než se rozepíši, odpovím na otázku z titulku. OSVČ, drobní, malí a střední soukromníci a sedláci jsou v tom určitém čase vládnoucí garniturou obětováni vždy proto, že nemají nejméně v parlamentu žádného poslance z řad politicky organizovaných soukromníků ze své stavovské strany. Ano, tak je to jednoduché! To, že ve všech parlamentních stranách jsou i podnikající lidé, při navození témat a následném hlasování v parlamentu nic neznamená!

Tito lidé jsou součástí velmi širokých zájmů „občanských stran“ a nemají žádnou šanci systematicky předřadit zájmy soukromníků před ostatní v parlamentu řešenou problematiku! Někteří z nich tu potřebu ani necítí anebo se bojí otevřít hubu, aby si neohrozili, jak říkal pan Werich „dobré bidlo a být bidelníkem“. Pro jeden příklad z nespočtu takových situací nemusíme jít daleko – zrušení vánočních trhů z hodiny na hodinu.

Kdyby stavovská Strana soukromníků České republiky měla v tento moment 2-3 své dobře vybrané poslance, tak by začali řvát, blokovat jednání, vysvětlovat a obviňovat pachatele tohoto, pro tisíce živnostníků a jejich rodin, likvidačního nařízení. Takto je v parlamentu klid a my píšeme prosebné dopisy představitelům nastupující vlády. Jejich odpovědi zveřejním v prosincovém Soukromníkovi č. 9. Pálit si prsty nebudou, budou obviňovat jeden druhého a postižení soukromníci mohou jít tak skočit z mostu. A tak to jde a půjde pořád dokola.

Dovolte mi, abych se pro dokreslení situace prošel trošku historií. Žádné teorie, jenom prožité. Můj děda Matěj Baránek by živnostníkem v Poštorné, měl do znárodnění 2 koloniály a v obci vedl Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Když za hlubokého komunismu vzpomínal na mládí, tak říkal po našem: „V obci, župě, parlamentu a vládě musíme mět svoje zvolené lidi, jinak budů ostatní gazdovat za naše peníze a lozit nám po zadách“. A oni to v letech 1918-1938 dokázali.

Po roce 1989 jsem si na tuto jeho větu tisíckrát vzpomněl a snažil se podle toho chovat. Už 16. prosince 1989 jsme v Praze na Žofíně založili Sdružení československých podnikatelů. Nárůst členů byl velmi prudký. Už na konci roku 1990 mělo sdružení cca 200 000 organizovaných členů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Založili jsme legislativní skupinu, která s lidmi od pana Valtra Komárka připravovala změny zákonů i zákony nové. Všichni noví politici dnes a denně mluvili o potřebě soukromého podnikání. My jsme tenkrát věřili, že to myslí vážně, a tak jsme tvrdě tlačili na změny.