Děkuji vám, paní kolegyně. A nyní tedy vystoupí pan ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Prosím, pane ministře.

Já děkuji. Tady vidíte, jak je to těžký. Tady se to vždycky postaví... Nebo ne tady, ono se to vždycky tak postaví, že je dobro proti zlu. Dobro je dobročinná organizace, která poskytuje služby, a zlu, to jsou ti úředníci. Tady je to takhle postavené. Tady je dobro, tady je zlo. Ti úředníci a ti lidé, co pracují v nemocnici, nechápou, co je dobro. A konají všechno pro to, aby to dobro zkazili.

To je strašný. Já se přiznám, že tohle je totiž manipulace, se kterou se setkáváme hrozně. A kterou se strašně špatně bojuje. Já se musím přiznat, úplně šílená manipulace, která tady zazněla, byl ten šílený údaj, který řekl pan senátor Láska. To je nejvražednější manipulace, která byla použita, protože samozřejmě v Motole jsou pokoje, které se poskytují za 500 nebo 600 na hodinu, ne na hodinu, pardon, na den. Ale to jsou hotelové pokoje, to není ubytovna pro rodiče. To jsou hotelové pokoje, které se poskytují pro stážisty, zahraniční profesory apod. To je hotel, to nemá s tou ubytovnou vůbec nic společného. A tímhle způsobem se tady vždycky manipuluje... Nebo ne tady, ale na půdě nemocnice, se vždycky tímhle způsobem argumentuje a takhle to vypadá. To jsou strašní lumpové! A víte, co je nejstrašnější? Že je to tu bráno pomalu už jako daný fakt. Ale on to fakt není, ono je to jinak.

Druhá věc. Ono se tam na té ubytovně vybírá 120 Kč, ale existuje charitativní organizace, která to dokonce platí. Takže na rozdíl třeba od toho, kde Klíček vybíral peníze, tam se ubytovávalo dokonce zadarmo. Ale já se nechci hádat o výši těch 50 Kč, já jenom říkám, v jaké my jsme dneska situaci. My jsme v situaci... Já tedy musím říct, co mě úplně vyděsilo, byl projev paní senátorky Filipiové, skoro mě mrzí, že..., jo tamhle je, už ji vidím. Ono to z toho vyplynulo, že snad my bráníme tomu, aby rodiče byli se svými dětmi. Paní senátorko, a vy jste bývalá ministryně zdravotnictví, víte, že rodiče jsou ubytováni s dětmi na pokojích. Já jenom varuji, to se netýká vůbec ubytovny Klíčku. Rodiče jsou hospitalizováni s dětmi přímo na pokojích. To znamená, že jsou 24 hodin denně v Motole, podotýkám, s dětmi na pokojích. Tady to vyplynulo, jako kdyby nebyli. Nebo jako kdybychom bránili... To se musím ohradit docela.Takže faktem je, že když máte nemocné dítě, je s ním automaticky – a hradí to zdravotní pojišťovna, podotýkám – ubytováno dítě na pokoji. Tedy dítě, rodič s dítětem na pokoji.

My v téhle situaci řešíme jeden jediný problém. Klíček má jediný požadavek – dejte nám pokoje, dejte nám od toho klíče, my tam budeme poskytovat činnost. Tady jsem neustále nabádán k tomu, aby se našlo kompromisní stanovisko. Ten kompromis ze strany Klíčku vypadá takhle. A my říkáme – ne, pokoje bude provozovat nemocnice, za podmínek, které jsou dokonce výhodnější, než je poskytujete vy, a vy tam páchejte činnost. My nemáme problém, choďte za těmi rodiči, mluvte s nimi, nabízejte jim poradenství, hovořte s nimi, zprostředková... Všechno dělejte, to je nabídka nemocnice.

To není o tom, že my bychom... To vypadá, jako kdyby ta nemocnice opravdu... Mě se to až osobně dotýká: „Vy lumpové, vy bráníte dobré věci!“ Pane doktore Meziane, není tomu tak. A to jsme ze stejné politické strany. Je to tak, že my jenom říkáme, my budeme čistě provozní jednotka. Prostě proto, že se ten majetek nějakým způsobem spravuje, dělají se tam revize elektřiny, vyměňuje se lino... To je jedno, prostě tohle se dělá. A vy, milý Klíčku, stejně jako těch 60, nebo kolik, organizací, které tam máte, vy provozujte svou činnost. A na to Klíček nechce přistoupit.

Takže já, když tady slyším od pana senátora Lásky, který pustil tu neuvěřitelnou informaci, že vybíráme takovéhle neuvěřitelné peníze – skoro bych ho žádal, kdybych mohl, tak bych ho o něco chtěl požádat, ale nemůžu. Tak chci říci jednu jedinou věc. Kompromis ze strany nemocnice je obrovský. Opravdu, páchejte činnost, dělejte, co potřebujete, vykonávejte tuto činnost, dělejte ji. Ale proboha, proč k tomu potřebujete ty klíče od toho pokoje? Proč vy potřebujete rozhodovat, kdo tam bude ubytovaný? Proč to chcete takhle? Na tohle nikdy není odpověď.

Takže já znovu říkám – kompromis, a teď už tady končím – já dohlédnu sám na management nemocnice, to mi věřte, aby ten kompromis uzavřen byl. Ten kompromis zní: máte tady nějakou činnost, vy řeknete jakou, budeme mít nějaké vaše pracovníky, vy se dohodnete, kteří to budou, budou chodit na ty pokoje, ale ty pokoje budou spravovány nemocnicí. Nemocnice tam bude měnit prádlo, nemocnice tam bude malovat, nemocnice bude opravovat elektřinu. Zdá se vám to absurdní? Mně ne, já si myslím, že tak to má být. Tak je to dokonce v pořádku. To je to, co opravdu chceme. A znovu opakuji, nikdy nikdo nebránil – v Motole jsou nadstandardní podmínky pro to, aby mohli být příbuzní se svými pacienty. Nadstandardní. Nemáme návštěvní dobu. Jsou to fakt někdy velké problémy, protože se nám běžně stávalo, že matka dokonce odmítla pustit sestru k dítěti na pokoj, protože dítě spí. Paní doktorka zná, takové situace jsou.

Takže opak je pravdou, než co se tady říkalo. Ale my říkáme – všechno má svůj řád. A ten řád je podle mě důležitý. Řád je – my se staráme, my spravujeme majetek. Dobře, poskytujte tuto nadstavbu, já s tím problém nemám. Vždyť u nás působí sedm církví, bezproblémově. Působí šedesát nadací, bezproblémově. A s jednou jsou problémy. Děkuji.