Zastánci přijímání uprchlíků a ve své podstatě liberálního přístupu k imigraci vychází ze dvou myšlenkových základů. Ten první spočívá ve státem organizované „solidaritě“ a jeho hlavním cílem a nejvyšším ideálem je rovnost. Všichni lidé jsou si zcela rovni, muži a ženy, většiny a menšiny. Občan Sýrie má stejná práva jako občan Německa. Protože v levicovém pojetí právo znamená zároveň nárok, má nárok na stejné podmínky, například týkající se pobírání sociálních dávek. Mezi zastánce patří zastánci socialismu. Ti se organizují v Evropě ve stranách sociálně demokratických a křesťanskodemokratických a tvoří tak společně vládnoucí velkou koalici v Evropské unii. Velmi hlasitě se k těmto názorům hlásí i Zelení. Není třeba dále řešit navrhovaná řešení tohoto tábora. Vidíme je v krocích a návrzích Evropské komise. Ve zkratce: kvóty, nařízená solidarita, v budoucnu nejspíš solidární unijní daň a umělé narovnávání sociálních dávek. Socialisté si neumí určit žádný strop imigrace. Práva (rozumějte nároky) mají totiž všichni stejná.

Druhé zastánce liberálního přístupu k imigraci nalezneme mezi částí klasických liberálů, chcete-li moderních libertariánů. Ti zastávají princip otevřených hranic. V jejich pojetí stát nemá nikomu bránit svobodně migrovat. Stát by tím bránil dobrovolným interakcím lidí a jejich ekonomickým aktivitám, které pokud jsou dobrovolné, jsou prospěšné pro všechny zúčastněné. Myšlení těchto lidí je redukováno na jednotlivce. Ten má nějaké preference a zájmy, v zásadě zlepšení svého postavení. Stát by neměl stát v cestě. Mezi navrhovaná řešení patří zrušení víz, neexistuje nic jako ilegální imigrace, migrace má být svobodná. Přístup na trh nesmí být omezován. Dalším opatřením je zrušení sociálního státu či přístupu k němu alespoň pro cizince. Ti sice disponují stejnými základními právy jako občané domácího státu, libertariáni ale na rozdíl od socialistů neuznávají sociální práva. Takováto svobodná migrace je dle libertariánů prospěšná a neměli bychom se jí nijak bránit. Libertariáni spoléhají i na mezilidskou solidaritu založenou na dobrovolné pomoci. V tomto směru vítají například firmy, které řeknou, že vytvoří určitý počet míst pro uprchlíky, které následně obsadí. Protože vychází z individuální analýzy, neumí se libertarián vyjádřit k tématu, kdy by masová migrace mohla začít znamenat problém a už vůbec ne k tomu, jak a kdy by měl zasáhnout stát.

Oba přístupy jsou dle mého názoru chybné, mám pro to dobré důvody a vědomě či podvědomě je vnímá velká většina společnosti.

Socialisté věří v teorii sociálního konstruktivismu (někdo by řekl lidověji sociálního inženýrství). Stát dle nich do určité míry umí jednotlivce vychovat a začlenit do role, jakou elita zvolí. Pozorujeme snahu socialistů vštípit občanům novou evropskou identitu. Stejně tak si myslí, že přijde-li několik set tisíc migrantů, mohou je vychovat k přijetí této identity, která v zásadě není navázaná na žádnou kulturu, spočívá jen v myšlence sjednocení Evropy do Spojených států evropských, a tak nemá problém být multikulturní. Jejich vize ale dramaticky selhávají. Křečovitá snaha stále integrovat jednotlivé příslušníky evropských národů mezi sebou naopak vzdaluje. V případě migrace jsou od Francie, přes Británii po Švédsko velké problémy se začleněním imigrantů. To ale evropské socialisty nepoučilo. Zrazuje je víra ve vlastní schopnost řídit společnost, kterou zkrátka nemají a nemohou mít. Zatím však ve svých pokusech pokračují.