Když se tato otázka klade na různých fórech, kde o ní diskutují lidé z vlády a byznysu, většinou se doberou k tomu, že vláda i předchozí vlády dělaly něco špatně. Měly více investovat do výzkumu, více podporovat vznik nových firem, dotovat moderní odvětví s vysokou přidanou hodnotou a školství se mělo lépe přizpůsobit výchově budoucích zaměstnanců továren lidí, kteří v dané panelové diskuzi hovoří. Všechny tyto odpovědi jsou ale špatné. Možná Polsko a Slovensko dobře láká zahraniční investory, lépe utrácí evropské dotace nebo dotuje perspektivnější obory, a proto dohání Českou republiku. Možná je to úplně něčím jiným. Řešením určitě není, aby se stát zlepšil v těchto disciplínách. Vláda vždy dělá něco více či méně špatně a nedává smysl soutěžit v tom, která vláda udělá méně chyb při snaze řídit společnost. Řešením je společnost neřídit a pouze nastavit spravedlivé tržní prostředí, do kterého stát nezasahuje. Proč?

Protože úředníci ani politici nemůžou vědět, jaká je nejlepší cesta k prosperitě. Neví to ani pán s firmami s miliardovými obraty, který hovoří o potřebě více státem podporovaného technického školství. Ví jen, co by potřebovala jeho firma k vyšším ziskům. Vyšší nabídku pracovní síly, které by mohl dát nižší platy. Přestaňte politikům, úředníkům a velkým byznysmenům věřit (pokud jim ještě věříte), že jim jde o vaše blaho, a kdyby šlo, neví o mnoho více než vy a nemají a nemohou mít odpovědi na otázky, o kterých debatují.

Žádný lidský mozek není schopný pochopit všechny souvislosti a proměnné, které rozhodují o úspěchu té či oné společnosti. Proto by se stát do dění ve společnosti krom stanovení základních pravidel a ochrany jejího bezpečí měl plést co nejméně. Znalosti jsou ve společnosti rozptýlené, a proto jen maximální volnost jejich uplatňování je cestou k bohatství. Jen lidé sami vědí, jaké služby a výrobky poptávají. A zase jen lidé bez nějakých centrálních rozkazů sami vědí jaké služby a výrobky mají nabízet, aby poptávku uspokojili. To platí pro chleba a stejně tak i pro školství. Nejhorší pro prosperitu společnosti je snaha ji uměle řídit. Ať jde o politiky, úředníky nebo lobbující byznysmeny, neměli bychom jim to dovolit.

Stagnace souvisí se snahami řídit společnost

Stagnace nejen České republiky ale i mnoha západních evropských ekonomik souvisí s tím, že politici a úředníci v jednotlivých státech i v Evropské komisi uvěřili vlastní schopnosti regulacemi a dotacemi řídit společnost a plnit ambiciózní plány a cíle, přestože se jim to opakovaně nedaří (viz příklad Lisabonské strategie). České vlády obecně přejímají vše, co z Bruselu přijde a často ještě v horší podobě, než bylo nutné (viz solární boom). Pro mnoho podnikatelů se stalo zásadnější plnit přání úředníků a získat dotace, než plnit přání zákazníků a uspět na trhu.