Já vám děkuji, pane předsedo, za slovo.

Chtěl bych poděkovat panu poslanci Birkemu, že se toho ujal. Čekal jsem, že spíš někdo z hnutí ANO - tady zepředu. Každopádně minule se toho dobrovolně ujala Olga Richterová. Byla přihlášena v pořadí, za což jí také děkuji. Ale jste můj hrdina.

A já bych pokračoval ve vážné věci, kterou máme dnes probírat. Je to věc nouzového stavu. Dnes jsme šedesátý osmý den v nouzovém stavu. Další prodloužení by znamenalo, že zde máme nouzový stav téměř sto dní. Já bych chtěl zareagovat na to, co zde zaznělo od pana premiéra i částečně od pana ministra Blatného, nebudu na něj mířit, protože on je ve vládě pouze krátce, budu hovořit o tom, co ten nouzový stav umožňuje a jaká byla situace v první vlně, abychom jenom věděli, jaký je ten rámec. Nouzový stav v první vlně byl potřeba. To bylo nesporné. My jsme neznali ten virus, společnost nebyla připravena z jistých pochopitelných důvodů, tedy pochopitelných pro ty, kdo ho sledují. Neměli jsme v danou chvíli ochranné pomůcky, bylo potřeba se připravit na problém, který covid do České republiky přinesl. Zažili jsme i ten lockdown, ten první lockdown.

První ze zásadních problémů, a myslím si, že ten problém má vláda i teď po osmi měsících, je ten, a ekonomická rovina je, že Česká republika ztrácí samozřejmě v příjmu daní a hrubý domácí produkt klesá, že fakticky tu vládní válku proti covidu, nebo bitvu, a tak to nazval pan ministr Hamáček i pan Babiš několikrát, vede v danou chvíli, ale platí to z velké části kromě těch výdajů, které jsou v první řadě státní směrem do zdravotnictví, i podnikatelé a občané v Ćeské republice. Protože ani v první fázi nebyl představen žádný relevantní kompenzační bonus, neříkám sto procent, ušlých zisků, ale kompenzační bonus pro lidi, kterým vláda nějakým způsobem zasáhla do jejich živobytí, ať už je to podnikání, nebo provozovna. Vláda se rozhodla udělat takový šalamounský krok, vzala všechna ta opatření a přesunula je jako opatření, která vycházejí z Ministerstva zdravotnictví, aby nebyla v nouzovém stavu a aby se tak trošku vyhnula té možné povinnosti uhradit nějaké náklady. To se dostalo k soudu, soud to samozřejmě shodil, řekl, že je nepřípustné takto závažné věci nedělat v souladu s nouzovým stavem, a zmínil tam jednu pro mě dost zásadní věc, kromě toho, že to takto nelze, hovořil i o tom, že veškerá opatření, která jsou vyhlášena s nouzovým stavem, musí být jasně zdůvodněna, odůvodněna a mají být potom jejich důsledky vyhodnocovány, aby se skutečně ta pandemie dala řídit.

A to je jedna z prvních výhrad, které míří na vládu z mé strany v tomto období té druhé vlny. To se neděje, neděje se to u těch jednotlivých opatření. PSA jsme tedy opustili. Podle čísel, na která se díváme, jsme téměř v té fázi čtyři, což byl znamenalo opět uzavřít provozovny, opět uzavřít maloobchod. A když bych se ptal po tom odůvodnění, a pan ministr Blatný zde hovořil o tom, že chybička se vloudila, tak když sleduji jenom situaci lidí, kteří pracují v restauracích, kteří pracují v hospodách, ale i dodavatelské řetězce, které tam dodávají, tak jaká je jejich situace v posledních čtrnácti dnech. Nejdřív se opět chaoticky do médií oznámilo, že v neděli se rozhodne, že možná v pondělí. V neděli a pondělí se říkalo, že spíše ve čtvrtek, pak se ve čtvrtek otevřelo s otevírací hodinou, která byla nějak nastavena, následně se oznámilo, že tato otevírací hodina se o dvě hodiny zkrátí, což pro lidi, kteří jsou do šesti hodin v práci a na večeři tam jdou do sedmi, znamená, že prostě ta celá sekce večeří odpadá, následně se tedy pro změnu oznámilo poměrně spatra, že je problematické venku konzumovat alkoholické nápoje, tedy svařák z okénka již nikoliv, zatímco vypít si svařák v otevřené hospodě je pravděpodobně méně rizikové chování a takto to jde dál, takže restaurace, které dostaly ránu v první vlně, teď měly zavřeno, mohly čerpat buďto peníze na své zaměstnance, nebo pomoc v souběhu jako osoba z vládního programu, což je těch patnáct minus pět tisíc, nebo kolik, se zařídily aspoň výdejním okénkem, venku je zima, lidé chodí po ulici přes den a toto jim bylo zase zakázáno. Takže jsme ve stadiu, kdy si, a je to poměrně velké množství lidí, kteří v tom pracují, nakoupili zásoby, vstoupili do nějakého momentu, že budou moc normálně fungovat a během jednoho týdne jste omezili dva aspekty jejich činností, které samo nesaturovaly očekávaný zisk z podnikání. Bylo to skutečně pouze malé procento zisku, ale i toto malé procento je v danou chvíli ovlivněno.

A pozor, teď přichází ta důležitá věc, o které jsem začínal. Když se podíváme na sousední Německo nebo na sousední Rakousko, které taktéž mají zavedena některá opatření, která platí zde, některá mají zavedena jiným způsobem, tak ale tyto státy vědí, že je potřeba tento zásah kompenzovat, kompenzují ho mezi 60 až 80 % naměřeného ušlého zisku. A tu v chvíli já bych byl ochoten, kdyby existoval takový vzoreček, o který jsme žádali už v první vlně, tady stál Jakub Michálek, kdyby existovala nějaká jistota kompenzace, aby se ten byznys udržel - to malé podnikání - tak se pojďme bavit, že i třeba tvrdý lockdown těchto provozen vyřeší rychle tu situaci, ve které jsme a nebudeme se pohybovat v těch vysokých číslech. Ale toto se nestalo. Ta kompenzace tady v žádném případě nenastala, takže je jakoby otevřeno, nicméně ty podniky končí. A já se ptám, proč toto není napočítáno. V poslední debatě, byl tam pan premiér Andrej Babiš, byl tam ministr vnitra Hamáček, jsme diskutovali novelu krizového zákona, která zavádí i stav mírnější, stav, kterému se říká stav nebezpečí, my jsme se k tomu mohli vyjadřovat, jsem rád, že ministerstvo vzalo v potaz návrhy všech předsedů, kteří tam byli, a upravili se věci, které se nám nelíbily.