Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, pěkný podvečer. Jenom krátká reakce na mé předřečníky. To, co zde dnes řešíme, není otázka toho, koho volit, řekněte jména, to už jsme tady také slyšeli od premiéra, řekněte to jméno, nebuďte slušnej, ale bavíme se zde o legitimnosti této volby včetně toho, zda ta volba probíhá podle zákonů řádně tak, jak má,a zda i výběr těchto kandidátů proběhl podle zákona, v souladu se zákonem, aby ti, kteří budou voleni, byli navrženi v souladu se zákonem o Radě České televize.

Já jsem zde včera, když začínala schůze, předstoupil s žádostí, aby se Poslanecká sněmovna zabývala chováním a vystupováním členky, paní Hany Lipovské, v rámci Rady České televize, aby Poslanecká sněmovna řekla, co ještě je a co už není případně ochotna tolerovat v rámci chování členů, aby řekla: Tento způsob chování je pro nás nepřijatelný a zavdává to důvod k tomu, aby daný člen nebo členka byla odvolána. A opakuji vám znovu to stejné co včera - kdo jiný než Poslanecká sněmovna a Senát, tedy zákonodárci, mají dbát na dodržování zákona, především na ty zákony, v rámci kterých se pohybujeme i v Poslanecké sněmovně.

Je potřeba si uvědomit, že v dnešním světě a všude tam, kde se snaží usídlit nedemokratické diktátorské režimy, tak se snaží opanovat a ovládnout několik institucí. A veřejná média patří mezi ně, ale je to například také soudnictví, tajné služby atd.

A já si myslím, že v současné době v České republice jsme součástí tohoto příběhu. A já vám teď přečtu to, co jsem vám chtěl říct v souvislosti s činností Hany Lipovské, protože jsem přesvědčen, že ona skutečně se pohybuje mimo zákonný rámec a také vám chci zdůvodnit, proč jsem přesvědčen, že by Poslaneckou sněmovnou měla být z této Rady odvolána.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi odcitovat několik vět, k jejichž naplňování se ve svém prohlášení zavázala tato vláda v čele s Andrejem Babišem. V současné době mluvím tedy především k vám, poslankyně a poslanci z hnutí ANO. Ten text je: Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních potřeb. Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.

Ona proklamovaná podpora nezávislosti médií, veřejné služby, ale dostala velmi zvláštní podobu. Stačí se podívat na současnou situaci v mediálních radách, v Radě Českého rozhlasu, v Radě ČTK i Radě České televize. Ono popravdě si někdy stačí jenom poslechnout jejich jednání. Jsem si skoro jistý, že byste narazili u některých mediálních radních na vyjádření, která nejsou podporou nezávislosti nebo konstruktivní kontrolou těchto médií, ale naopak snahou o podkopání jejich demokratických hodnot. Poslanecká sněmovna by měla být pojistkou toho, že bude svoboda a nezávislost médií, veřejné služby, důsledně bráněna. A měli bychom se tohoto úkolu také zhostit. Tím spíš, když jde v případě České televize o nejdůvěryhodnější české médium, což dokládají veřejné výzkumy, na které spoléhá zejména v dobách krizových většina naší společnosti. Tím spíš, když si uvědomíme, jakou veřejnou službu plnila v loňském pandemickém roce pro naše děti, pro rodiče, pro seniory, pro českou kulturu i audiovizi. A kdy v období před tak důležitými podzimními volbami potřebujeme mít jistotu, že veřejnoprávní televize je prosta jakýchkoliv politických anebo jiných tlaků.

Jsem proto přesvědčený o tom, že ve chvíli, kdy se člen Rady České televize dopouští takového jednání, které závažným způsobem narušuje důstojnost jeho funkce nebo kdy je zpochybněna nezávislost nebo nestrannost radního při výkonu funkce, musí Poslanecká sněmovna jednat, tedy má povinnost vyvolat hlasování o jeho dalším setrvání nebo nesetrvání v Radě.

V posledních měsících jsem nabyl jistoty, že radní České televize paní Hana Lipovská se takového jednání dopouští a že nesplňuje ani základní předpoklady pro působení v Radě České televize, který (?) člen Rady se zavazuje k tomu, aby nezastávali žádnou funkci v politických stranách, politických hnutích nebo občanských sdruženích, ale současně ani při výkonu své funkce v Radě jejich jménem nevystupovali nebo nepůsobili v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů.

Hana Lipovská je aktivní členkou a členkou správní rady Institutu svobody a demokracie. Působí zde s jeho spoluzakladatelkou a ředitelkou, bývalou aktivní krajně pravicovou političkou Janou Bobošíkovou, která mimochodem ve svém nedávném vyjádření pro výstavu k výročí takzvané televizní krize uvedla: Před dvaceti lety zaměstnanci České televize přestali respektovat pravidla demokratického právního státu, zneužili veřejnoprávní obrazovku k prosazování osobních cílů. Vzhledem k tomu, že politici neměli odvahu rázně zakročit, vznikl dojem, že Česká televize je nedotknutelná. Není a brzy se to ukáže.

No, toto vyjádření je už samo o sobě jednoznačným znakem podjatosti a zaujatosti Institutu svobody a demokracie vůči České televizi, tedy institutu, ve kterém je činnost Hany Lipovské institucionalizovaná.

I sama Hana Lipovská ve veřejném prostoru v několika rovinách aktivně propaguje vyhraněnou politickou linii, která má povahu ideologie. Tato politická linie sleduje konkrétní poměrně úzkou skupinu politických zájmů, které reprezentují konkrétní politické strany či hnutí, a to především SPD a Trikolóra, s jejichž představiteli se paní Lipovská pravidelně stýká a jejichž agenda je podle aktivit na sociálních sítích často sdílená.

Krajnost jejích názorů je pak navíc mnohdy spojena s demagogií a šířením polopravdivých informací, které se týkají bytostné agendy Rady České televize. Hana Lipovská propaguje svoji politickou linii ve veřejném prostoru natolik intenzivně i extenzivně, že má zcela nepochybně rozměr politické činnosti. A tak zatímco před svým zvolením Hana Lipovská nominovaná Českou biskupskou konferencí proklamovala, jak vždy chtěla sloužit v uvozovkách naší církvi, otázky církevní a náboženské ponechává vně svého působení v Radě České televize a věnuje se cílům vlastním. Dospělo to do tak krajního stavu, že olomoucký arcibiskup a předseda České biskupské konference, jeho excelence Graubner, ji vyzval k abdikaci, a to se slovy "mrzí mě, že členka rady, kterou nominovala Česká biskupská konference, vyvolává dojem, že hájí zájmy některých konkrétních skupin nebo osob, v tomto ohledu chápu a sdílím obavy veřejnosti".

Hana Lipovská naopak aktivně slouží svému institutu, je jeho analytičkou, je autorkou či spoluautorkou článků, v nichž jednostranně a výrazně dezinpretačním stylem prezentuje svoji agendu v Radě České televize ledaskdy dokonce dříve, než dané návrhy rada projednala a pod hlavičkou institutu také vystupuje vůči jiným veřejným institucím. Setkává se jako členka tohoto institutu s prezidentem republiky, je spolupodepsána pod trestním oznámením na tři ústavní soudce: Pavla Rychetského, Jana Filipa a Kateřinu Šimáčkovou. Jako členka zmíněného institutu je podepsána pod materiálem o údajném bezpečnostním riziku a dění v České televizi adresovaným parlamentním výborům, Bezpečnostní radě státu nebo Ministerstvu financí. Již sama tato kombinace je velmi bizarní. Je rovněž spolu s Janou Bobošíkovou a Janou Dědečkovou podepsána pod dopisem poslancům Evropského parlamentu, kde obviňuje Senát a ministra kultury z nátlaku na Českou televizi. Proti nestrannosti jejího vystupování svědčí i situace, kdy na Radě České televize prosazovala návrh, který podporoval mediální a politickou agendu propagovanou její spolupracovnicí Janou Bobošíkovou. Konkrétně se jednalo o návrh na projednání stížnosti proti reportáži České televize o Lidicích z pořadu Reportéři ČT. Paní Lipovská ho na jednání Rady České televize předložila souběžně s tím, kdy o této reportáži kriticky referovala Jana Bobošíková v rámci Institutu svobody a demokracie i v rámci své tehdejší funkce předsedkyně oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Lidice. Přitom paní Bobošíková při těchto výstupech prezentovala určitý úhel politického pohledu na věc a radní Lipovská svým souběžným návrhem, respektive stížností v Radě České televize, podporovala mediální a politickou kampaň paní Bobošíkové. Postupovala v součinnosti s ní a snažila se v Radě České televize tento uměle vyvolaný problém znovu dostat na jednání, ačkoliv jej Rada České televize již předtím řešila a uzavřela.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, Institut svobody a demokracie Hany Lipovské je sice z formálního hlediska zapsaným ústavem, de facto však působí jako politicky zaměřený spolek, jehož účelem je na jedné straně propaganda určité skupiny politických názorů, na druhé straně vyhraněná kritika politických stran nebo představitele státu. Hana Lipovská tak vykonává činnost, která po obsahové stránce spočívá především v prosazování určitých společenských, respektive politických zájmů, ve smyslu § 214 odst. 1 a § 217 odst. 7 občanského zákoníku, což je zákonný znak, nebo chcete-li účel spolku, než že by spočívala v činnosti klasického, tedy obecně prospěšného, ústavu, tedy v činnosti, potažmo službách, jež jsou užitečné společensky nebo hospodářsky a jejichž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné ve smyslu § 402 občanského zákoníku. Ve své podstatě tak je vlivovou politickou agenturou, která do jisté míry zneužívá právní formu ústavu.

Paní Lipovská je bytostně politický člověk, který reprezentuje a intenzivně propaguje vyhraněné politické zájmy. Její zřetelně politicky orientovaná činnost se projevuje v přípravě politicky zaměřených výstupů daného institutu, který je typickou vlivovou politickou agenturou v politicky zaměřených příspěvcích v médiích a na sociálních sítích a při prosazování své agendy v Radě České televize. Byť se její politická činnost projevuje v těchto třech rovinách, představuje ve své podstatě jeden nedílný celek, který ona sama nedokáže rozdělit. Názorně je to vidět na tom, že ani po zvolení do funkce členky Rady České televize nepřestala aktivně působit ve zmíněném institutu.

Konečně i Legislativní odbor Sněmovny se ve svém vyjádření přiklonil k názoru, že Hana Lipovská by se jako členka Rady České televize neměla jménem jakéhokoliv veřejného subjektu vyjadřovat, vyjadřovat své názory a postoje především ve věcech, které spadají podle § 8 zákona o České televizi do působnosti rady, neboť taková vyjádření mohou zpochybňovat její nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce členky rady.

Ze všech těch důvodů, které jsem uvedl, je zřejmé, že svým celkovým jednáním Hana Lipovská jednak porušuje zákaz platný pro člena Rady České televize podle § 5 odst. 2, věta první zákona o České televizi, podle něhož nesmí při výkonu své funkce v radě působit ve prospěch skupinových zájmů, a současně naplňuje skutkovou podstatu pro odvolání z funkce tím, že se systematicky dopouští jednání, kterým zpochybňuje svoji nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena rady ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona o České televizi. Její politická činnost je sama o sobě v demokratickém právním státě možná a přípustná, ale z hlediska citovaných atributů nezávislosti České televize nepřijatelná. Zároveň dle mého názoru svou politickou činností závažným způsobem narušuje důstojnost funkce člena Rady České televize, což je podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o České televizi dalším důvodem, pro který jsem přesvědčen, že by ji Poslanecká sněmovna měla odvolat z funkce.