Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych obrátit vaši pozornost na bezpečnostní rizika spojená s každou rozsáhlou migrací. Zneužití masových pohybů civilního obyvatelstva jako psychologické a taktické zbraně má poměrně krátkou historii. Poprvé k ní sáhlo nacistické Německo v roce 1940 při napadení Francie. Váleční uprchlíci tehdy zahltili komunikace a znemožňovali manévrování francouzské armády.

Totéž ve větším a brutálnějším měřítku použila Rudá armáda ve východních Prusku o čtyři roky později. Od té doby je vynucená migrace civilistů součástí všech operací spojených s tím, co dnes nazýváme hybridní válkou. To je však jen jedna strana problému.

Ta druhá souvisí s faktem, že kromě obyvatel bezprostředně ohrožených válečnými událostmi se jako první stěhují lidé z okraje společnosti, případně ti, kteří o ekonomické migraci již dříve uvažovali. V případě ukrajinských uprchlíků statistika ukazuje, že ze zhruba 15 milionů vnitřních migrantů jich polovina zůstává na ukrajinském území, druhá polovina zvolila azyl za hranicemi své země. V případě České republiky se zatím jedná asi o 350 tisíc uprchlíků.

Absolutní většina z nich - téměř 90 % - jsou ženy a děti. Ty opravdu nepředstavují žádné bezpečnostní riziko ani pro vlastní komunitu, ani pro Českou republiku. Ďábel se vždy skrývá v detailu. V tomto případě mezi 40 tisíci příslušníků migrující ukrajinské mužské populace. Jistá část z nich z hlediska ukrajinských zákonů pobývá u nás nelegálně. Když vypukla ruská agrese, všichni občané mužského pohlaví, kterým je více, než 18 a méně, než 60 let, nesmějí bez zákonem stanovených výjimek opustit území Ukrajiny.