Nemám příliš rád USA pro jejich zahraniční politiku a nejsem z těch, kteří by měli Ameriku jako nedostižný vzor. Ale čemu bychom se u Američanů měli učit, je americké právní pojetí lidských práv a svobod. Už v roce 1789 zákonodárce zformuloval geniálním způsobem dodatek I. Ústavy USA: „Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství; právě tak nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se shromažďovat a právo podávat státním orgánům žádosti o nápravu křivd.“ Toto zákonné ustanovení je dle mého názoru nepřekonatelné. Dvě věty, které říkají vše. Zejména se zde říká: Vládo současná a všechny vlády budoucí, až se vám zachce omezit z jakéhokoliv dobrého důvodu svobodu slova a nasadit občanům náhubek, budete jednat proti ústavě. Je zcela jedno, jaký při tom máte úmysl a jaké dobro chcete páchat.
A náš právní řád? Listina Základních práv a svobod sice v čl. 17, odst. 1 uvádí, že Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Ale zároveň v odst. 4 dala listina zákonodárci možnost regulace tím že „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem“. A zákonodárce této možnosti s nadšením využil, protože zákonodárci s radostí páchají to, co považují za dobro. A v tomto případě jsou přesvědčeni, že chrání svými novými zákony občany. Co už by mělo být ušlechtilejší než tato jejich snaha?
Jen trestní zákon máme zaplevelený desítkami skutkových podstat verbálních trestných činů, tedy takových, které se dají spáchat písemným nebo ústním projevem. Pomíjím takové skutkové podstaty, kde trestný čin lze spáchat konáním pachatele nebo jeho verbálním projevem (např. násilím nebo pohrůžkou násilí). U projevů typu: „Babo, dej sem peněženku, nebo tě zabiju!“ se shodneme na tom, že takovýto projev by měl být i nadále trestný a ustanovení o svobodě projevu by jej chránit neměla. Jistě se shodneme i v tom, že každý, kdo lže před soudem, hrubě pomlouvá nebo dokonce někoho křivě obviní, patří sám před soud. Zaměřme se však na „gumové“ skutkové podstaty čistě verbálních trestných činů, tj. takových, které lze spáchat pouze ústně nebo písemně a zejména tehdy, když takové projevy mají politickou motivaci.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV