Přepišme novodobou právní historii českého státu. Prohlásíme celou Českou republiku za jednu velkou černou stavbu. Zpochybněme standardní smluvní vztahy mezi investorem a jeho dodavatelem/stavitelem. Zpochybněme vlastnictví. Investor, který staví za své na svém pozemku, není vlastníkem majetkové hodnoty, která takto vzniká. Staví vám někdo garáž za vaše vlastní peníze s platným stavebním povolením a řádně podepsanou smlouvou? Garáž není vaše a ještě k tomu se jedná o černou stavbu!

1. Hudečkova lež číslo 1: „Stavba tunelového komplexu Blanka je černá stavba“

Pan Hudeček „and his boys“ prohlásil na začátku tohoto týdne, že tunel Blanka je černá stavba. Jeho výkřik okamžitě převzala česká média a v hlavách české veřejnosti tak byla přijata nová „skutečnost“, nová „pravda“. Zkusme si ve stručnosti říci, co to je „černá stavba“. Černou stavbou je jakákoliv privátní či veřejná stavba, která je realizována bez platného stavebního povolení. Na stavbu tunelového komplexu Blanka bylo vydáno hned několik územních rozhodnutí a stavebních povolení podle platných českých zákonů. Posuzovaly se i dopady stavby na životní prostředí podle poměrně náročných parametrů EIA. Není nic, co by mohlo podpořit toto konstatování současného politického vedení Prahy. Hudeček tedy lže. A v okamžiku, kdy to říkají česká média, lžou s ním.

2. Hudečkova lež číslo 2: „Stavba tunelu Blanka je realizována bez platné smlouvy“

Veřejná zakázka na stavbu celého souboru staveb tunelu Blanka byla řádně vypsána, vyhlášena, vyhodnocena a nakonec i schválena. Podle platných českých zákonů. Rozhodovaly o ní všechny zákonné orgány, které měly. Řídila se dokonce tzv. „červeným“ FIDICEM, tedy metodikou, kterou se řídí složité, především dopravně infrastrukturní stavby v celé Evropě. O nabídce nejvhodnějšího uchazeče rozhodovala, opět podle zákona, Rada hlavního města Prahy. Součástí hodnocených nabídek v procesu otevřeného výběrového řízení byla i samotná smlouva. Samotná Rada rozhodovala o výběru uchazeče, o ceně stavby, a o důležitých parametrech smlouvy, jakými jsou např. termín dodání díla a smluvní sankce. Přesně tak, jak praví zákon a příslušná metodika Ministerstva vnitra. Rada hlavního města Prahy pak zmocnila primátora, aby smlouvu podepsal, a ten tak učinil. Ani jeden akt nebyl v rozporu s platnými a 18 let v praxi aplikovanými zákony. Přesto má pan Hudeček odvahu prohlásit, že se Blanka staví „bez smlouvy“. Hudeček lže podruhé.

3. Hudečkova lež číslo 3: „Stavba není naším majetkem“

Velmi odvážné a originální tvrzení. Pokud by tato teze měla být pravdivá (jak údajně mají říkat panu Hudečkovi nějací právníci…, rád bych znal jejich jména), pak by Praha nebyla vlastníkem přibližně poloviny svého majetku, a pokud by s ním „náhodou“ v čase nakládala (což se odehrává den co den) tak by se logicky dopouštěla protiprávního jednání. Zneplatnila by se většina majetkových rozhodnutí. Ale co hůře. Nejenom v Praze, ale i v jiných krajích či obcích. Byť tuto právní konstrukci považuji za vskutku „šílenou“, tak protože nejsem právník, nebudu se k ní dále vyjadřovat. Vyjádřím se pouze k realitě: řádná smlouva byla řádně podepsána oběma smluvními partnery a podle českého práva je platná. Jediný, kdo ji může zpochybnit, je soud (a tím pádem i desetitisíce dalších smluv). To se ovšem nestalo. Pouze pan Hudeček si to myslí. Údajně na základě nějakého právního posudku, který nikdo neviděl. Toto k „zneplatnění“ smlouvy skutečně nestačí. Smlouva je tedy platná a pan Hudeček opět lže. A s ním všichni, kdo takovou hloupost po něm opakují, včetně novinářů.

4. Hudečkova lež číslo 4: „Stavba je prodražená díky diletantství mých předchůdců“

I zde se pan primátor mýlí, nebo přesněji řečeno – opět lže. Každá takto složitá stavba se v konečném důsledku vždy a všude na světě prodraží. Otázka zní proč a o kolik. Za mého působení se proinvestovalo cca 18 miliard korun, tedy asi 70% dnes prezentovaných nákladů stavby (cca 25 miliard). Stranou nechám skutečnost, že se bavíme o již existujících fakturách, které posílá Metrostav (jako dodavatel stavby) hlavnímu městu (jako investorovi). Musíme si uvědomit, že ve skutečnosti je prostavěno daleko více než 25 miliard korun, na část díla však nebyly zatím vystavěny faktury. Proč? Protože Praha faktury neplatí. A z každé vystavené faktury platí Metrostav DPH, kterou musí odvádět státu. Jinými slovy: kdyby vystavil dodavatel všechny faktury za již prostavěnou část stavby, nejenom že by se za ně nedostal peníze, ale ještě by musel odvádět daň z přidané hodnoty. Dohromady se jedná o miliardy. To už může ohrozit i „cash flow“ tak velkého stavebního gigantu, jakým je Metrostav. Ale zpátky k „prodražení“. Jistě i za „Béma“ musely nutně vzniknout vícenáklady stavby. Například už kvůli propadům ve Stromovce, stavebně technologickým změnám, zdržení stavby a následnému „šturmování“, aby se časové ztráty dohnaly. Kdo za tyto vícenáklady může? Stavebník nebo investor? Tedy Metrostav nebo Praha? Kdo může za to, že garáž, kterou vám někdo staví, spadne? Ten, kdo ji staví, nebo ten, kdo si práci objednává? Myslím, že odpověď je triviální.