Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové,

já už budu stručný. Tady se bohužel smotává několik věcí dohromady tím, jak vznikly pozměňovací návrhy ještě v průběhu projednávání a byly tam doplněny některé další věci, takže debata je lehoulince nestrukturalizovaná, skáče se pořád z marihuany a lékáren na lékový záznam a zpátky.

Já jsem se přesto chtěl krátce vyjádřit k lékovému záznamu. Nemám nic proti tomu, aby vznikal, ale pokládám za velikánskou chybu resortu a vlády jako celku, že se jde touto povinnou cestou, že automaticky každý je v registru, pokud si neřekne, že v registru být nechce. To prostě pokládám za velikánský omyl, strukturální omyl této vlády, která si pořád myslí, že občany musíme nějakým způsobem vychovávat. Speciálně podle mého názoru v otázce pacientů je to přesně obráceně. Každý pacient, který chodí ke svému doktorovi, zejména ti starší pacienti k tomu doktorovi mají přece důvěru, naprosto logicky, on má být ten, kdo jim vysvětlí a řekne jim: Milý pane, pro vás je užitečné, berete čtrnáct léků, pro vás je užitečné, aby o vás tento lékový záznam byl veden, nechte si ho. Kdyby se vám něco stalo, když přijedete na urgentní přijetí do nemocnice, aby věděli, co berete, co vám mají předepsat nebo nemají předepsat, kde je nějaký konflikt nebo není. Ale řekne to ten doktor tomu svému pacientovi. Ten to bude vědět, že to je vedeno. Proč potřebuje někdo znát můj lékový záznam, když žádné léky neberu? Proč musím být v systému a musím žádat, že z něj chci být vyňat?