Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové, vidím, že nás to úplně tak nebaví - zpravodajské služby. Já bych přece jen chtěl krátce zdůvodnit návrhy, které pak přednesu v rámci podrobné rozpravy jako tisky, které máte již poměrně dlouho umístěné v systému, ale pokládám je za mimořádně důležité a i kvůli tomu se vracel zákon do druhého čtení, aby byla možnost návrhy přednést.

Jde mi o situaci, kterou pokládám za fakticky úplně nepřirozenou, že tady na jednu stranu píšeme, jak všechny zpravodajské služby, jimi vyprodukované materiály, jejich postupy a další otázky, podléhají utajení, kdy do toho smí vstupovat různé poslanecké komise, kdy do toho smí vstupovat stupeň kontroly číslo dvě, to znamená speciální komise z prověřených lidí, a i tam říkáme v některých otázkách není možné, aby jim ředitel služby se souhlasem premiéra takové podklady vydal. A současně jsme při dnešním znění trestního zákoníku v situaci, kdy kdokoliv z orgánů činných v trestním řízení na návrh státního zástupce a se souhlasem okresního soudu může vlézt k jakékoliv utajované skutečnosti do jakéhokoliv objektu, kde se nacházejí utajované skutečnosti a volně se s nimi seznamovat, zabavovat je a další věci.

To prostě pokládám za naprosto nenormální stav, kdy jsme jako zbožštili policejní a státní složky a složky státního zastupitelství, které jenom s razítkem příslušného soudu mohou vstupovat. Já to vidím jako velikánský problém a navrhuji tři alternativní řešení. První dvě vycházejí z poměrně jednoduché logiky a byl bych rád, aby se o nich hlasovalo dříve, protože je pokládám za správná, pokud je zájem orgánů činných v trestním řízení vstoupit do objektu, kde se nacházejí, samozřejmě legálně, kde objekt jako takový je vyhrazen, není to tak, že jsem si něco ukradl domů nebo že to najdu při náhodné prohlídce garáže nebo popelnice, ale kde se legálně nacházejí materály charakteru tajné a přísně tajné. Dokonce ne těch nižších kategorií, ale opravdu jen T a PT. Pak je k takovému zákroku policejního orgánu zapotřebí souhlasu vrchního soudu, a to zase dávám ve dvou alternativách. Buď Vrchního soudu v Praze, což bych pokládal za nejlogičtější, protože to je také ten vrchní soud, který povoluje odposlechy zpravodajským službám, nebo alternativně Vrchního soudu v Praze a v Olomouci, resp. obou vrchních soudů příslušných. Je mi to jedno, jen byl jsem obviněn v nějakém z vyjádření, že nemám rád Olomouc jako a priori. Tak to, prosím, není žádná výtka vůči tomuto městu. Vždycky to byly jenom mé výtky vůči chování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ale nikoli vůči městu, nikoli vůči soudu a ničemu podobnému. Pokud by náhodou došlo k situaci, že by takové návrhy nebyly přijaty, protože vím, že se proti nim zejména silně ohradila právě státní zastupitelství na ústavně právním výboru i prostřednictvím ministra spravedlnosti, takže jsem vedl i nějakou komunikaci s Nejvyšším státním zastupitelstvím, a předkládám případný třetí návrh, který by chránil fakticky ten přístup k těm utajovaným skutečnostem podle mého názoru mnohem slaběji a nevytvářející tu skutečnou záruku, ale pokud by ty návrhy, které chrání objekty, nebyly náhodou přijaty, pak bych prosil, abychom hlasovali i o tom třetím alternativním návrhu a tam ještě navrhnu, aby se hlasovalo zvlášť o bodech 1 a 4 a 6 a zvlášť o bodu 5, který nepokládám za nutný.

Ještě se krátce vrátím k těm výhradám, které byly řečeny, resp. napsány v různých stanoviscích, které k tomu přišly, jak moc to ztíží práci státního zastupitelství případně orgánů činných v trestním řízení. Za prvé si myslím, že to zdaleka takový problém není, protože těch situací, kdy je potřeba přijít do nějakého objektu, ve kterém se nalézají utajované skutečnosti charakteru tajné a přísně tajné, opravdu není moc a opravdu to nemají být situace, kdy si někdo jde zjišťovat, jestli byly správně fakturované nebo nefakturované faktury za benzín nebo za něco podobného. To je opravdu situace, kterou pokládám za nenormální a nemůže k ní docházet.

Pokud se týká té výhrady, kterou sdělovalo státní zastupitelství, že neví, které objekty jsou charakteru Ta PT, tak to není úplně pravda. Ví se to a je to vedeno na Národním bezpečnostním úřadu pro objekty soukromé povahy, které musí mít certifikaci a musí získat povolení Národního bezpečnostního úřadu. Pro státní úřadu opravdu toto není vedeno v jednom centrálním místě, ale zase je to samozřejmě vedeno na tom příslušném státním úřadu, kde to schvaluje bezpečnostní ředitel, takže i tam, kdyby došlo k situaci, že chtějí vstoupit do místností, které mají certifikaci na to, aby se v nich mohly nalézat materiály charakteru T a PT a jsou pro to vyhrazeny, tak je nějaký bezpečnostní ředitel, u kterého se to dá ověřit. Pokud by k tomu došlo náhodou, tak prostě holt budou muset pozastavit úkon a případně si následný souhlas vrchního soudu v průběhu úkonu vyžádat, ale pokládám to za velmi zásadní, abychom takovou ochranu vytvořili, protože tady se střetávají opravdu dva klíčové státní zájmy. Na jednu stranu zájem na vyšetřování trestné činnosti, který já naprosto respektuji, ale současně zájem na ochraně utajovaných skutečností, které v řadě případů jsou a mohou být a má to být v tom řízení před soudem, má to být posouzeno, protože jejich zájem v dané situaci státu je mnohem vyšší než zájem na řádném průběhu trestního řízení. Prostě jsou typy utajovaných skutečností, které sdílíme se svými zahraničními partnery, nebo další, jejichž rozkrytí by opravdu způsobilo téměř nedozírné škody České republice. Takže jsem chtěl jenom krátce takhle představit ty návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě, a velmi bych pak žádal Sněmovnu, aby o nich opravdu vážně přemýšlela. Myslím, že to v tomto případě nejsou žádné přílepky, přestože je novelizován trestní řád, ale týkají se naprosto jasně ochrany utajovaných skutečností, týkají se zpravodajských služeb a vlastně způsob ochrany utajovaných skutečností vznikající činností zpravodajských služeb je v celém tomto návrhu zákona také řešen. Děkuji za pozornost.