Pane doktore, když se ještě vrátíme k ohlasům na vítězství Donalda Trumpa. Slyšel jste na to téma v posledních dnech něco, co jste neočekával? Jako by ten „děs“ nebyl v médiích tak vážný.
Mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem vítězství Donalda Trumpa předpokládal. Byl jsem přesvědčený už od toho komického atentátu v Butleru. A potom po nešťastném Bidenově vystoupení v debatě s Trumpem. Trochu jsem zaváhal, když se objevila ta přívalová vlna sponzorů po tom podivném vstupu Kamaly Harrisové jako smějící se loutky do kampaně. Také po jejím prvním mediálním vystoupení na veřejnosti, pak také trochu ve dnech její až příliš temperamentní propagace v českých médiích, která jsou ve službách současného režimu. Nedalo se přehlédnout, jak se do řady devótních obdivovatelů paní Kamaly snažili probojovat lidé ve funkcích i bez, většina akademických hodnostářů a vládních hofrátů. Tato každodenní mediální masáž hrála svou roli, ale asi si mnozí mediusové neuvědomovali, že když to dopadne jinak, budou muset rychle sedlat koně, aby zabránili nové americké revoluci. Nečekal jsem, že českého pana prezidenta dožene jeho řeporyjská minulost a nenapadlo mne, že převlek do černého pěti nejvyšších autorit na Hradě, lidovou moudrostí přejmenovaný po čínsku na gang pěti (Pavel, Vystrčil, MPA, Fiala, Lipavský), bude tak demonstrativní. Sice by se mohlo vzpomínat na tradiční nedůvěru Zpravodajství ČT při sčítání hlasů, ale nebylo to tak nápadné jako v minulosti. Kdo věřil Trumpovi a jím ohlašovaným výsledkům voleb, při kterém zmínil asi 310 hlasů a vítězství, mohl si ušetřit téměř dva týdny očekávání a lichých nadějí, že tomu bude jinak. Ale ani toto mne vlastně nepřekvapilo, vždyť jsem prožil dobu, kdy ČT lhala, jako když Rudé právo tiskne, a aktuální instrumentální analýzy si vykládám jako v letech nedospělosti, metodou, kterou nás naučilo už Rádio Jerevan.
Psali jsme:
„Kdybych měl jmenovat jednoho člověka na dnešní světové politické scéně, který celým svým životem – slovy i činy, jednáním a vystupováním – ztělesňuje pravý opak křesťanských mravních hodnot, jmenoval bych Donalda Trumpa. Avšak někteří katolíci, kdyby přišel sám satan a sliboval jim pouze kriminalizaci potratů, tak by zapomněli na všechno ostatní a uctívali ho jako mesiáše,“ poctil své souvěrce kněz a profesor Tomáš Halík. Jak to vnímáte?
Protože znám Tomáše dlouho a pamatuji obdiv celé jeho rodiny ke Karlu Čapkovi a TGM, překvapilo mne jeho prozření a přestup do řad církve římskokatolické. Zaujala mne také jeho fotografie z Pražského hradu z 28. října letošního roku, na které je Tomáš ve společnosti Petra Pitharta a prezidenta Petra Pavla. Kdo z této trojice je satanem a kdo mesiášem, nechť rozsoudí bůh. Donald Trump je, také podle mého názoru, člověk hříšný, ale i věřící. Byl vychováván ve víře amerického presbytarianismu, ačkoliv uvádí, že od roku 2020 je non-deminational Christianity. Také jeho první žena byla z protestantské části Valašska a své děti vychovali zdaleka ne v duchu jen církevní zbožnosti. A tak by si snad Tomáš Halík mohl vzpomenout na do středověké češtiny přeložené rčení – Kteraž pak vidíš mrvu v oku bratra svého a v oku svém břevna nezaznamenáš?
Každopádně, zajímavé je pozorování učiněné v USA. Že hromady celebrit s obrovskou popularitou nejsou zárukou volebního vítězství. Je to zpráva pro pana Svěráka, paní Holubovou, pana Hrušínského a další, kteří rádi zasahují do české politiky?
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
Volby ve Spojených státech pořádané jako karneval jsou příkladem toho, že ti, kteří stáli na vítězné straně, jsou odměňováni. Dokonce i funkcemi v politice. U nás jsou to spíše výjimky, ale touha být hrdinou okamžiku je zřejmě věčná. Nejen Václav Havel nebo Volodymyr Zelenskyj jsou dobrými příklady, ale kdybychom měli ještě zájem, kde začala únorová revoluce 1917 v carském Rusku, mnozí bychom byli překvapení, že tomu bylo na premiéře Lermontovovy Maškarády v Petrohradu. Ačkoliv její režisér Vsevolod Emiljevič Mejerchold byl později perzekvován, hrála se ve stejné inscenaci až do blokády Leningradu v roce 1941.
Politika a divadlo, neříkejme jen umění, jsou spojité nádoby a na úrovni scénografie a hereckého umění záleží, zda mohou ovlivňovat politiku. A přitom není rozhodující, zda na obou stranách jsou jen loutky na nitích.
Ono nám na toho Trumpa naváže výročí listopadu 1989. Jeden z protagonistů „oslav“, Bohumil Kartous, v těchto oslavách vidí „antitrumpovský prvek“. „Připadlo to na okamžik, kdy se celý euroatlantický prostor ocitl ve stavu vítězství lži a nenávisti v nejsilnější demokratické zemi světa,“ uvádí. Bude se na Národní třídě protestovat proti prezidentovi USA? Vždyť to by bylo zajímavé...
Nejsem prorok, ale panu Kartousovi, který tak světodějně vnímá celý euroatlantický prostor, asi už nikdo nevysvětlí, že jeho definice světa pravdy a lásky mají málo společného s politickou situací ve Spojených státech. Ale jistě žije v Praze nebo by do Prahy mohlo přicestovat hodně lidí, kteří možná přijdou jako jejich a jimi zvolení reprezentanti v černém. Pokud si někdo chce hrát na Martina Šmída alias Zifčáka, mohlo by se stát, že to špatně dopadne pro pana Kartouse nebo i pro jeho strategického mentora. Spíše ale předpokládám, že takový hrdina bude ukrytý za vlajku Státu Izrael nebo tu ukrajinskou. Ale nápad ukrást studentům ještě ty poslední střípky jejich revoluce je pozoruhodný. Příště už by to nemuselo být jen vzpomínání na Mezinárodní den studenstva a listopad 1989, ale na Den vyhlášení války Spojeným státům americkým. A nositelem svaté oběti ve prospěch záchrany demokracie budou čeští a moravští hříšníci, kteří se cítí být panem Kartousem očištěni. Zda odpuštění a rozhřešení se jim dostane od laického kazatele pravdy, nebo od osoby duchovní, bude i pro budoucnost naší země významné. Jen by si toho mohli všimnout odpovědná státní zastupitelství a řídit se svým dobrým vědomím a svědomím. V první hlavě TrZ je na to pamatováno.
Na loňských oslavách byl „vytleskáván“ prezident Petr Pavel i se svým „záznamem“ frekventanta kurzu Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA. Na Andreje Babiše se však na Národní třídě pískávalo jako na „estébáka“. V čem lze vidět ten rozdíl?
Směřuje náš stát správným směrem?Anketa
I když jsme se dokázali více než týden intenzivně zabývat volbou dnes bezvýznamné politické strany, jejíž naivní volební heslo Pusťte nás na ně! způsobilo tolik škod v politické kultuře naší země, Babišovi nepomůže, že si to odpracoval, protože nepochopil, že práce je poslední šanc, jak získat škváru a neztratit glanc.
V říjnu tohoto roku jsme se dozvěděli, že „v čele průvodu ze 17. listopadu šla možná i Státní bezpečnost“. Byl to titulek – považte – ČT24. Je to překvapivé?
Vůbec ne! Mluvilo se o tom už v sobotu ráno 19. 11. na DAMU, kde vznikla jedna z prvních studentských aktivit. Důvodem byl amatérský záběr čela průvodu, který se zastavil na Národní třídě nedaleko Reduty a před ním diskutoval s policejním kordonem muž v zelené bundě. Brzy se ukázalo, že to byl Jarda Kohák, který se na toto místo dostal pravděpodobně náhodou už někde u Národního divadla. Ale od této chvíle se hledalo, kdo studentský kondukt kam zavedl. Nějak se zapomnělo, že z Albertova jej odvedli na Vyšehrad organizátoři SSM, pozdější tzv. studentští vůdci. Také cestu zpět do centra Prahy usměrňovali podle pozdějších informací důstojníci a jejich agenti tajných služeb, ať již byli z StB nebo odjinud, o kterých se dodnes moc nemluví. Od té doby se objevovaly stále se měnící a nedokázané nebo nedokazatelné informace a myslím si, že dodnes je zdravá skepse v tomto ohledu stále ještě žádoucí.
Vůbec mne nepřekvapuje, že ČT24 dnes dokáže přijít s takovým tvrzením, protože její zpravodajství odkudkoliv je téměř vždy opožděné, nepřesné a voluntaristicky literárně zpracované. To, že vše bylo pod kontrolou, je nezpochybnitelné. Jen by mne dnes zajímalo, kdo, odkud a proč kontroloval. Ačkoli to proč, víme dnes už také se stoprocentní jistotou.
Fotogalerie: - Připomínka 17. listopadu
Oslavy jistě budou velmi mediálně sledované. Je ovšem něco, co jste od českých médií a českých historiků o 17. listopadu 1989 neslyšel a rád byste se to dozvěděl?
Vlastně už toho ani víc nepotřebuji. Pročetl jsem knihu dnes už nebohého Olina Jurmana Převrat z roku 2019, která obsahuje osobní vzpomínky několika různých a různorodých autorů. Pro mne obsahuje dostatečné odkazy na další práce, které by se daly studovat. Samozřejmě i tato práce vyžaduje kritické čtení, uvádění do souvislostí a různých hodnocení. Ale pro listopadové události 1989, ztrácející se dnes v paměti národa, mi to stačí. Nic jiného bych se asi nedozvěděl a mnozí adolescentní psavci, kteří se vydávají za historiky, mne nezajímají.
Ačkoliv, snad by stálo někomu za námahu hledat a podívat se na archivy německých STASI a BND. A také do Velké Británie nebo někam do USA. Ale tyto archivy inteligentních služeb budou jistě ještě dlouho nepřístupné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Máte pocit, že si oslavy výročí listopadu 1989 někteří lidé snaží „ukrást“ pro své vlastní protesty?
autor: Jaroslav Polanský
Probuzený
