Jejich vůle k řízení státu, tak jako vedení národa se rovnala nule. Není tedy divu, že naše dějiny se vyvíjely tak nepříznivě a byly chvíle, kdy jsme stáli de facto nad propastí, a snad pouze náhodou náš národ přežil naprosté vyhlazení...

Začněme hned vznikem republiky po roce 1918.

Tomáš Garigue MASARYK

Masaryk poprvé vážně onemocněl již roce 1921, dokonce se domníval, že zemře. Vleklá viróza komplikovaná zánětem plic způsobila trombózou žil v obou nohou a zánět osrdečníku alias perikarditidou. Lékaři mu prorokovali pouze několik měsíců života. Někteří z nich pouze jen týdny. Několik měsíců se léčil na italském ostrově Capri. Příliš to však nepomáhalo.

Od roku 1934 se jeho zdravotní stav začal rapidně zhoršovat. Absolvoval několik záchvatů mrtvice, avšak oficiální zpráva lhala, pravíc že byl postižen pouze „lehkým chrapotem“. Křeč cévy v sítnici vyřadila kus zorného pole, neviděl tedy předměty napravo od sebe. Následovala dočasná ztráta zraku a protože už nebyl schopen se ani podepsat, musel se smířit s tím, že svůj podpis razítkoval. Poprvé použil razítko k podpisu dne 21. července 1934. I tak se vždy musel zeptat svého osobního tajemníka, Antonína Schenka, zdali klade razítko na správné místo.

Při jeho čtvrté inauguraci 1934, nebyl schopen přečíst přísahu ani projev k diplomatickému sboru. Byl tedy nucen se vše naučit nazpaměť. Když mu selhávala i paměť, bylo nutné mu napovídat. Začal zapomínat rodný jazyk. Z ničeho nic začal mluvit anglicky a často opakoval „I am lost!“ (Jsem ztracen).